Děti v předškolním věku mají výraznou schopnost učit se novým dovednostem, a proto vzdělávací program v mateřské škole nabízí také první seznámení s řadou sportovních činností, se sportovními pomůckami, náčiním a nářadím, ale také např. s pravidly (vždy přiměřeně věku dětí). Přinášíme ukázku z publikace Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání autorky doc. PhDr. Hany Dvořákové, Ph.D.

Touha dětí ovládnout nové dovednosti a vyrovnat se starším kamarádům je hnací silou pro učení. Postupné ovládnutí dalších dovedností vede k lepšímu ovládání vlastního těla v různých podmínkách a situacích, a tak je seznamování se základy sportů nejen prvním krůčkem ke zvládnutí sportu, ale i k vyrovnávání se se stále novými nároky pohybovými, psychickými i sociálními v nových situacích.

Cílem tělesné výchovy, tedy pohybových činností v programu mateřské školy, není příprava pro jednotlivé sporty – to je program speciálních sportovních oddílů, ve kterých se již v předškolním věku lze zaměřit na jednu sportovní specializaci (typické je např. krasobruslení, moderní a sportovní gymnastika, hokej). Cílem je rozšířit dovednosti dětí podle jejich předpokladů pro využití v dalším životě.


Raná sportovní specializace přináší řadu pozitivních momentů:

  • organizace denního režimu
  • pravidelnost pohybové aktivity
  • zlepšení zdatnosti a úrovně pohybových dovedností
  • v oblasti osobnosti výchovu volních vlastností, sebeovládání, kamarádství aj.
  • vytvoření aktivního způsobu života, seberealizace, celoživotní aktivity


Může však přinést i aspekty negativní:

  • při jednostranném nekompenzovaném zaměření zdravotní důsledky (nevyrovnaný růst a vývoj, častá zranění)
  • dopad na psychickou i sociální stránku osobnosti dítěte (např. přílišné očekávání rodičů přinášející stres a neurózy dětí, někdy odtržení od dětského kolektivu, nemožnost normálně si hrát a navazovat kontakty)

Využití činností z obsahu některých sportů vychází z možností dětí a z jejich zájmu učit se dalším dovednostem.


Atletické činnosti

Vycházejí z přirozených činností, především lokomočních. Obsahem jsou zejména běh, skoky a házení.

Běh je pro děti předškolního věku nejpřirozenější lokomocí. Do pohybu je zapojeno celé tělo, a běh je tak spojen s činností vnitřních orgánů (srdce, cév, plic, transferu kyslíku ke svalům), což při dostatečné intenzitě může pozitivně ovlivňovat zdatnost dítěte. Velmi vhodné je proto střídat různé druhy běhu – rychlý, pomalejší a dlouhodobý, rychlé výběhy na signál („starty“) aj. Typ zatížení (krátkodobé, dlouhodobé, s maximální nebo nižší intenzitou) pak vyvolává různé druhy fyziologických reakcí, které je vhodné již v předškolním věku přiměřeně rozvíjet a trénovat, protože přispívají ke zdatnosti a schopnosti vyrovnávat se s různými nároky života a prostředí.

Pro zlepšení techniky běhu je třeba se zaměřit na zlepšování odrazu pomocí různých odrazových cvičení (panák, skoky v obručích, běh do kopce…), na odvíjení chodidel (špičky–paty, běh po špičkách…), běh se zvedáním kolen (na koníky) a na pohyb paží pokrčených asi v pravém úhlu u těla vpřed a vzad.


Činnosti a hry s rychlým výběhem (reakce na signál)

  • „Škatulata, škatulata, hejbejte se“
  • „Na domečky“
  • „Červení, bílí“
  • „Na peška“
  • „Na myši a kočku“
  • výběhy z různých poloh (myšky si sedly, myšky spí... – kočka je tady, utíkejte!)


Krátkodobý běh s maximálním úsilím

  • běh k metě (cíli) – kdo tam bude dřív?
  • „Na peška“

Déletrvající běh bez přerušení či s krátkými přestávkami (podporuje aerobní zdatnost)

  • na auta, letadla apod. (učitelka řídí délku běhání)
  • různé typy honiček
  • překážkové dráhy, kde se střídá běh s dalšími jednoduchými činnostmi (poskoky, přeskoky...)


Skoky mají několik fází: rozběh, odraz, let a doskok (u některých dopad – při skoku do výšky do duchen).

Pro zlepšení techniky (dovednosti) skoků se snažíme zlepšit dynamickou sílu dolních končetin pro odraz a zároveň celou souhru souhybů, které se na odrazu, letu i doskoku podílejí: dolní končetiny, trup i paže.

Typickými druhy skoků, které odpovídají „atletickému“ pojetí, jsou skok do dálky z místa odrazem snožmo, skok do dálky z rozběhu a skok do výšky z rozběhu.


Skok z místa odrazem snožmo

Z podřepu, zapažit (paže se připraví na pomocný švih), odrazem oběma nohama a švihem paží vpřed skok do podřepu (nejprve opět motivujeme délku skoku přeskočením „potoka“ z žíněnky na žíněnku apod.).


Skok do dálky nebo do výšky odrazem jednou nohou z rozběhu

Nejprve z chůze přeskakování překážek, mezer mezi žíněnkami, z obruče do obruče aj., zrychlujeme chůzi do běhu, stačí několik kroků. Rozestavíme několik překážek (nejlépe natažená guma nebo oddálené žíněnky), které necháme děti spontánně přebíhat, aniž bychom je upozorňovali na odraz. Tak také zjistíme, zda jsou děti pro spojení běhu s odrazem zralé. Poté se lze soustředit na rychlejší rozběh a větší odraz se snahou skočit co nejdál nebo co nejvýše do dobrého doskočiště nebo na žíněnku. Při skoku do dálky po rozběhu ještě děti doskakují nejčastěji na jednu nohu, jde o dlouhý krok. Předvést jim můžeme i skok, kdy se za letu nohy spojí a doskok je na obě nohy.

Při skoku do výšky, kdy jde znovu o modifikaci běhového kroku, doskakují děti nejčastěji na jednu nohu, proto pozor na příliš měkká doskočiště, molitanové pytle apod., kde by si nohu mohly zvrtnout. Vhodnější je tedy doskok na běžnou žíněnku.


Ukázka pochází z publikace Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání autorky doc. PhDr. Hany Dvořákové, Ph.D.