O současném školství se často říká, že klade stále větší nároky na své žáky a studenty. Zdůrazňuje se výkon žáků, dítě, které nastoupí do školy nedostatečně vyzrálé, musí často vynaložit mnoho energie, aby své vrstevníky dohnalo. Vedle nároků na žáky však bezesporu stoupají také nároky na jejich učitele. V současné době se pokládá za normu, že za nepříliš vysokou mzdu budou učitelé kromě předávání informací, znalostí a dovedností rovněž rozvíjet sociální dovednosti svých žáků, zabrání výskytu sociálně patologických jevů, nezřídka že budou suplovat i roli rodiny.

Ačkoli není v silách žádného pedagoga zachránit každého žáka a každou třídu, je rozhodně velmi důležité pracovat s kolektivem třídy průběžně a od jeho vzniku se záměrně snažit posilovat pevnou sociální síť ve třídě, rozvoj vzájemné komunikace, spolupráce a tolerance. V opačném případě se třída bude vyvíjet zcela nahodile a existuje přibližně stejná pravděpodobnost, že bude její kolektiv přátelský a spolupracující, nebo na druhou stranu agresivní a šikanující slabší jedince (jestliže je celkové klima školy spíš nepříznivé, je druhá uvedená varianta ještě častější).


Seznamovací kurzy – jak na ně?

Začátek školního roku. Před učitelem stojí noví žáci. Na obou stranách je alespoň trochu cítit nervozita. Jak vytvořit ze vzájemně se neznajících individuí sehraný kolektiv, kde vládnou dobré vztahy nejen mezi žáky navzájem, ale i mezi žáky a jejich učitelem? Nabízí se využít úvodní seznamovací kurzy. Konají se většinou na počátku školního roku, ale obvykle pouze ve třídách, které přestoupily na druhý stupeň, na osmileté gymnázium, na střední školu, případně byly sloučeny z více tříd v jednu. V současné době stále více škol odolává nabídkám externích organizací, pro které tato aktivita představuje lukrativní zdroj příjmů, a samostatně se snaží zorganizovat celou akci.

Cílem seznamovacích kurzů je vytvořit stabilní základy sociální skupiny ve třídě, pomoci žákům, aby se vzájemně rychleji seznámili a získali příležitost pracovat společně a poznat také svého učitele. Jinými slovy seznamovací kurzy nejsou ani sportovní výcviky, ani výtvarné dílny a v žádném případě adrenalinové zájezdy, na nichž jsou žáci nuceni chovat se nestandardně a překonávat sami sebe.

Všeobecnou představu o seznamovacích kurzech má patrně značné množství pedagogů. Jak je v praxi realizovat si však umí představit už pouze někteří. Zorganizovat kvalitní kurz, který splní svůj účel, je vcelku náročná práce, která do jisté míry přesahuje běžné pedagogické činnosti.


Jaké základní charakteristiky seznamovacích kurzů by měly být dodrženy, abychom dosáhli původního záměru?

  • Většinu aktivit by měly jednotlivé třídy absolvovat samostatně, bez účasti dalších tříd, za přítomnosti třídního učitele. Žákům i učiteli se tak zpřehlední, kdo do třídy patří, a budou si o sobě pamatovat alespoň základní informace.
  • Kurz by měl být vždy zahájen technikami, které umožní představit se a zapamatovat si jména všech přítomných.
  • Program seznamovacího kurzu by měl být dostatečně pestrý z hlediska témat, kterým se bude věnovat pozornost, i z hlediska činností, které se budou konat. Každý žák je zdatnější v jiné oblasti, a pokud se má ostatním představit, měl by získat příležitost předvést své dovednosti. Z těchto důvodů je vhodné zařadit aktivity různého charakteru – sportovní, turistické, výtvarné, tvůrčí, s důrazem na verbální i neverbální vyjadřování apod.
  • Pestrost aktivit by měla být zohledněna také z hlediska jejich cíle. Žáci by měli dostat příležitost prezentovat sami sebe, současně však také zjistit, co mají se svými spolužáky společného, v čem jsou si blízcí, a v neposlední řadě by si měli vyzkoušet vzájemnou spolupráci v různorodých skupinách.
  • Nepovažuje se naopak za vhodné zařazovat do programu větší množství výkonově a soutěživě orientovaných činností, které mohou zbytečně zdůraznit nedostatky a nezdary některých žáků.
  • Účelem seznamovacích kurzů rovněž není zprostředkovat žákům hraniční zážitky. Naopak jejich hlavním cílem je umožnit žákům zažít čas strávený v kolektivu, v jehož závěru vědí základní informace o svých spolužácích, mají společné zážitky a je posílena stabilita nově vzniklé skupiny.

 

Třídnické hodiny

I velmi kvalitní adaptační kurz znamená především příjemný začátek společného života třídy, avšak jeho efekt nedokáže přetrvat po celou dobu školního roku. Třída představuje poměrně velkou sociální skupinu a podpora a vedení třídního učitele (i dalších pedagogů) jsou pro rozvoj sociálních dovedností žáků zcela zásadní. Prostředkem k posílení soudržnosti kolektivu třídy se mohou stát třídnické hodiny, na které se v mnoha školách často zapomíná, případně se konají nepravidelně a mají převážně organizační charakter. Efektivně využité a pravidelně konané třídnické hodiny (v ideálním případě zakomponované do rozvrhu od počátku školního roku) přitom představují jednu z nejvýznamnějších forem prevence rozvoje negativních vztahů ve třídě až šikany.


Jak takovou třídnickou hodinu koncipovat?

Kromě zmíněných organizačních záležitostí do ní lze zařadit kteroukoli z diagnosticko-intervenčních metod. Rozhodně by měla zahrnovat jednu až dvě aktivity, které posílí vzájemnou spolupráci a diskusi žáků, umožní jim vzájemně se poznávat, vyjadřovat své názory a dojmy, ale také je naučí tolerovat různé odlišnosti spolužáků. Třída si podobný typ práce vždy osvojuje postupně, veškeré zařazené metody by se měly vyvíjet od zcela konkrétních zážitků a poznatků k více abstraktním a náročnějším na přemýšlení o celém kolektivu či jednotlivých spolužácích.

Děti (zejména mladší) se budou postupně učit pracovat tímto způsobem a někdy jim může trvat i velmi dlouho, než dokážou sami pojmenovat a uvědomit si celkový efekt zvolené techniky. To by však nemělo třídní učitele odrazovat, pouze by dále měli hledat vhodné a věku třídy přiměřené aktivity. V třídnických hodinách získávají žáci příležitost předvést schopnosti a dovednosti, které nejsou tradičně výukové. Současně představují cennou zkušenost pro třídního učitele, který poznává své žáky z mnoha různých úhlů pohledu, na které není v běžné výuce dostatek času. Součástí třídnické hodiny by měl být také dostatek času a prostoru pro reflektování života ve třídě všemi jejími členy (včetně třídního učitele). Ačkoli to pro žáky zpočátku představuje náročný úkol, zpravidla se pod vedením zkušeného pedagoga záhy naučí pojmenovávat své dojmy a pocity a vyjádřit, co se jim ve třídě líbí nebo nelíbí a co by chtěli změnit.

Pedagog by měl rovněž zvažovat i fyzický prostor, v němž se třídnická hodina odehrává, a uspořádání třídy. Žáci se zpravidla lépe a snadněji vyjadřují, pokud nemusí sedět tradičně v lavicích (vhodné je například umístění židlí do kruhu) a pedagog se zařadí mezi ně. Jakákoli práce ve skupinách či dvojicích by měla být vždy realizována v náhodně vzniklých uskupeních, která různými způsoby určí pedagog. Touto cestou mají žáci opakovanou příležitost přijít do kontaktu se spolužáky, s nimiž tráví méně času a v běžné výuce jsou jejich vzájemné interakce méně frekventované. Tímto způsobem strukturovaná třídnická hodina, která se pravidelně opakuje, klade větší nároky na zkušenosti a znalosti učitele, zejména na jeho sociální dovednosti a schopnost práce se skupinou.

Práce učitele se třídou by měla být přínosem pro celou skupinu, měla by zahrnovat různorodé aktivity, při nichž získají příležitostně možnost projevit své schopnosti všichni žáci. Veškeré aktivity by měly mít svůj význam, neměly by být nahodilé, měla by jim věnovat pozornost celá třída a v závěru by měla zaznít reflexe, jíž se rovněž všichni účastní. V případě, že se ve třídě vyskytnou negativní vztahy a náznaky šikany, je nutné >intervenovat. Kromě individuální práce s agresory a oběťmi lze využít činnosti středisek výchovné péče, která nabízejí specializované intervenční programy. V každém případě by měl pedagog klást důraz na prevenci, případně včasnou intervenci. V opačném případě je pak často jedinou možností celý kolektiv rozptýlit a promísit se žáky z paralelních tříd, což znamená mnoho komplikací. Čím problematičtější skupina, tím hůř probíhá běžná výuka a tím méně znalostí se daří předat.

 

Práce s kolektivem třídy vyžaduje specifické dovednosti a znalosti a neznamená pouhé společné posezení. Tak jako někteří učitelé téměř intuitivně dokážou podporovat vztahy ve třídě a během tradičních vyučovacích hodin mimoděk zakomponovat do výuky vhodné postupy práce, jiní se mohou cítit bezradní. Je zcela oprávněné v takové situaci požádat o spolupráci výchovného poradce, metodika prevence nebo školské poradenské zařízení. Velmi výhodná je pro pedagogy také možnost dalšího vzdělávání v dané oblasti, která nejen posílí jejich kompetence při práci se třídou, ale mívá také významný psychohygienický efekt.


V článku byl použit text z publikace Problémy se třídou? Autory kapitoly jsou David Čáp a Lenka Krejčová, redakčně upraveno.