Následující přehled shrnuje, k čemu všemu slouží smích při komunikaci.

  • Signál druhým, že situace je bezpečná. Je to způsob, jak uklidnit sebe i druhé. Působí dobře na pacienty nebo klienty i na spolupracovníky.
  • Projev mírumilovných úmyslů a zdravých emocí, jako je například laskavost.
  • Souhlas s chováním druhého, například když funící pacient s nadváhou zvládne určitý cvik a fyzioterapeutka se na něj pochvalně usměje.
  • Projev převahy nebo nadhledu. O tom se podrobněji zmíníme dále.
  • Projev podrobení se. S ohledem na mnohoznačnost úsměvu to není nejbezpečnější možnost, jak dát najevo respekt. Rozčílený nadřízený by si totiž mohl úlisný úsměv vyložit i jako posměch.
  • Rozpaky, pocit trapnosti. Smích a úsměv pomáhají tyto pocity překonat.
  • Hra. Nejvíce se smějí malé děti a hra s nimi je pro dospělé učiněnou školou smíchu. Je také známo, že se ženy smějí více než muži. Z toho vyplývá, že největší legrace asi bude s děvčátky předškolního věku.
  • Ke hře má blízko škádlení, které však není tak nevinnou záležitostí, jak to vypadá. Psychologové zjistili, že lidé se sklonem k třeba i mírně agresivnímu škádlení bývají méně oblíbení.
  • Posílení pocitu sounáležitosti. Příjemným a jednoduchým způsobem, jak zlepšit vztahy, je něčemu se společně zasmát.
  • Lechtá mě to. Lechtivost je nejsilnější u dětí či mladých lidí a bývá provázena smíchem. To ale automaticky neznamená, že je jim příjemná. Lechtat malé, bezbranné děti je nerozum a lechtání jim může působit utrpení. U dospělých se lechtání často objevuje při sexu. Člověk by se ale měl svého protějšku zeptat, jestli s tím souhlasí. Je to lepší než se nechat shodit z postele.

 

Jak lidé vnímají usmívajícího se člověka

Lidé většinou vnímají usmívajícího se člověka pozitivněji jako šťastnějšího, atraktivnějšího a schopnějšího. V tomto směru existují v některých zemích výjimky, například usmívat se na neznámé lidi se v Norsku považuje mírně řečeno za podivné.

 

Uvedené lze ilustrovat na příkladech z říše zvířat

  • Dvě mláďata se usmívají a pošťuchují se. Tím si dávají najevo, že se jedná o hru, nikoliv o skutečný boj.
  • Dospělý šimpanz vyleze na strom, rozhlédne se a zasměje se. Tím dá najevo, že je kolem bezpečno, a uklidní tak ostatní.
  • Šimpanzí maminka se usmívá na nemocné mládě. Tím ho ubezpečuje, že ho má ráda, a mládě se díky tomu cítí lépe.
  • Velký šimpanzí samec se směje na menšího. Tím mu dává najevo, že by ho snadno přemohl i uvolněný.
  • Malý šimpanz se směje na velkého. Tím říká, že by ho ani nenapadlo s velkým opičákem soupeřit.

 

Co z toho vyplývá prakticky

Zdrojem mnoha nedorozumění je právě skutečnost, že smích a úsměv mají různý komunikační význam. Například lékař se dobromyslně usměje na rozhněvaného pacienta, ten to vnímá jako posměch a rozhodně se neuklidní.

 

Podívejte se na záznam webináře Jak zvládnout stres za pomoci úsměvu a smíchu, kterým Vás provede MUDr. Karel Nešpor, CSc.

Ukázka pochází z publikace Úsměv a smích u pomáhajících profesí, autorem textů je MUDr. Karel Nešpor, CSc.