Takové dělení je samozřejmě do jisté míry zjednodušující. Ale navzdory tomu může posloužit k analýze příčin pedagogických úspěchů nebo neúspěchů určitého učitele a také při sebereflexi učitele, která souvisí s autodiagnostikou. Při posuzování didaktického stylu učitelů se užívá například dělení na:

  • logotropy – zaměřené na učivo;
  • paidotropy – zaměřené na žáky.

K jakému typu patříme, je dáno osobnostními charakteristikami, ale i takovými charakteristikami, jako je individuální míra vcítění – empatie.

Učitelé se liší také ve způsobu, jak vytvářejí svoji autoritu. Některý pedagog staví na oblibě, odstupu, na svých znalostech, a některý bohužel na strachu, který z něj žáci mají.

 

Cvičení

Pokuste se bez dlouhého rozmýšlení napsat, zda souhlasíte nebo nesouhlasíte s následujícími výroky. Zjistíte tak, ke kterému učitelskému typu máte blíže.

  • Dobrým učitelem mohu být i bez pedagogické teorie.
  • Nelze si představit vyučování bez kázně ve třídě.
  • Když žák při zkoušení neumí, je to důsledek jeho nedostatečné domácí přípravy.
  • Na gymnáziu by se mělo žákům vykat.
  • Učitel, který hraje s žáky dětské hry, se zesměšňuje.
  • Profesor, jehož studenti označují křestním jménem, nemá autoritu.
  • Učitel by se měl s žáky stýkat mimo vyučování.
  • Co dělají žáci mimo školu, je záležitostí jejich rodičů, nikoliv školy.
  • Učení ve škole je vážná práce a děti si to musí uvědomovat.
  • Děti se nemají ve škole pohybovat bez dozoru učitelů.
  • Kdo očekává od žáků vděčnost, ten se jí nedočká.
  • Dobrý vychovatel se obejde bez hrozeb a trestů.
  • Autorita učitele spočívá především na jeho odborných vědomostech.
  • Autorita učitele spočívá především na jeho porozumění dětem a jeho taktu.
  • Učitel musí mít jasné cíle výchovy a důsledně za nimi jít.

 

Nyní se zamyslete nad tím, se kterými výroky jste souhlasili a se kterými ne. Co to o vás vypovídá? Jste logotrop, nebo paidotrop? Jste učitel rigidní, nebo empatický? (Hintnaus 1993)

Pohledů na osobnost učitele existuje mnoho. Například se sledují jednotlivé kompetence. V Anglii (Kyriacou 2008) vymezuje ministerstvo školství kompetence učitele, o kterých se předpokládá, že by si je měl pedagog vybudovat během úvodního učitelského studia, a které by měl dále rozvíjet během prvních let vlastní praxe.

  1. Řídit práci dětí jednotlivě, ve skupině i práci celé třídy tak, aby byla prováděna odpovědným způsobem při dodržování potřebného pořádku.
  2. Diferencovat svou práci podle škály schopností nebo dosahovaných výsledků uvnitř vyučované skupiny nebo třídy.
  3. Využívat širokou škálu vyučovacích metod vhodných pro práci s celou třídou, se skupinami žáků i s jednotlivci.
  4. Přizpůsobovat vyučovací metodu dané učební činnosti a věnovat patřičnou pozornost tempu práce.
  5. Vytvářet dobře fungující vztahy se třídou a jednotlivými žáky.
  6. Komunikovat s žáky jasně a srozumitelně ústně i písemnou formou.
  7. Hodnotit efektivitu vlastního vyučování podle reakcí žáků a vhodným způsobem svou činnost upravovat.

 

Shrnutí

Pro to, aby učitel mohl účinně pracovat se svými žáky, je potřeba, aby nejprve zjistil, na koho má působit. Musí své žáky poznat. Pak mu bude jasné, že každý žák je trochu jiný, ale že i přesto se dají vysledovat obecně platné charakteristiky. Proces, kterým odhalujeme to, jaké máme žáky, se nazývá diagnostika a patří mezi základní dovednosti učitele, které je stále nutné trénovat. Je to určité dobrodružství, které stojí za to. Když poznáváme lidi ve svém okolí, poznáváme také sami sebe.

 

 

Ukázka pochází z publikace Rozvoj učitele a péče o sebe, autorkou je Mgr. Dita Janderková, Ph.D.