Test kresby postavy pro děti předškolního věku

Vzhledem k tomu, že test kresby postavy slouží především k orientačnímu zhodnocení grafomotorických schopností dítěte, bylo třeba jej upravit tak, aby vznikla jednoduchá, rychlá a zároveň dostatečně účinná metoda. Dosud používané testy kresby postavy jsou příliš dlouhé a časově náročné, což neodpovídá hodnotě informací, kterou mohou poskytnout. Nová metoda by měla zahrnovat jen ty položky, které mají dostatečnou diferenciační schopnost a dobře rozlišují vývojově podmíněnou proměnu kresby člověka. Položky, které nemají významnou diferenciační schopnost a měří něco jiného než vyspělost kresby (např. četnost detailů oblečení), je třeba eliminovat (Vágnerová, Kropáčková, Janošová, 2016).

Standardizační skupinu tvořilo 600 dětí ve věku od 4,0 do 6,11 let. Polovina, tj. 300 dětí, byly dívky a 300 dětí byli chlapci. V každé věkové kategorii 4letých, 5letých a 6letých bylo 100 dívek a 100 chlapců. Většinou šlo o děti navštěvující mateřskou školu v Praze, Pardubicích, Kladně, Kolíně, Liberci, Skutči a v dalších menších městech a obcích.

Děti měly za úkol nakreslit pána, jak nejlépe dovedou. Pokud se ptaly na nějaké podrobnosti, např. jakého pána mají nakreslit, bylo jim řečeno, aby to udělaly, jak samy chtějí. Jestliže dítě řeklo, že to neumí, tak bylo ujištěno, že se mu to určitě povede, ať to alespoň zkusí. V průběhu kreslení byly děti povzbuzovány a nakonec pochváleny (Podrobnosti o výzkumu naleznete v publikaci).

Parametry hodnocení kresby lidské postavy pro děti předškolního věku :

Podrobnější analýza jednotlivých položek

Způsob propracování detailů obličeje se zlepšuje v průběhu celého předškolního věku, především u dívek. Chlapci nevěnují detailům obličeje takovou pozornost jako dívky, což může být důvodem pomalejší změny jejich zobrazování.

● Oči jsou nejčastěji zobrazovaným detailem a proměna způsobu jejich zpracování probíhá zejména u dívek relativně rychle. V 6 letech je takto zobrazí 30 % dívek a15 % chlapců.

● Ústa jsou druhým nejčastěji zobrazovaným detailem obličeje. Mají je častěji postavy nakreslené dívkami než chlapci. Avšak nárůst četnosti dvoudimenzionálního provedení úst je pomalý a ani v kresbách šestiletých dětí jich není mnoho (takto je zobrazí jen 15 % dívek a 10 % chlapců).

● Nos nemá pro děti obou pohlaví velký význam a tak jej leckdy vůbec nenakreslí. Pokud to udělají, tak jej obvykle znázorňuje jen krátká svislá čára. Nos nemá 20 % kreseb postavy pětiletých a šestiletých dívek a víc než třetina kreseb pětiletých a šestiletých chlapců. Způsob jeho zobrazení se začíná měnit až v 6 letech. V této době nakreslí postavě dvoudimenzionální nos 20 % dívek, ale jen necelých 10 % chlapců.

Starší předškolní děti častěji nakreslí postavě krk, který spojuje hlavu a trup. Krk bývá skoro vždycky dvojdimenzionální a ve větší míře se začne objevovat v kresbách pětiletých dětí. U chlapců dojde k většímu nárůstu zobrazení krku až v 6 letech, v této době jej nakreslí 60 % dětí obou pohlaví.

Trup je nezbytnou součástí konvenční kresby lidské postavy, ale ve 4 letech jej postavě nakreslí jen 50 % chlapců a 60 % dívek. V 5 letech jej zobrazí již 90 % dětí bez ohledu na to, zda šlo o chlapce, nebo dívky a jeho případné vynechání už má jinou příčinu než vývojovou (Vágnerová, Kropáčková, Janošová, 2016). K podstatnému nárůstu četnosti nějakého zobrazení trupu dochází u dívek i u chlapců mezi 4. a5. rokem. V průběhu vývoje se mění také proporce trupu, mezi 4. a5. rokem má čím dál častěji větší výšku než šířku. Vývoj zobrazování končetin není rovnoměrný.

● Nohy jsou pro děti zřejmě důležitější, a proto je nakreslí téměř vždycky, zatímco paže kresba postavy čtyřletých dětí vždycky nemá (chybí u 25 % kreseb). V 5 letech už má paže naprostá většina postav (zobrazí je víc než 90 % dětí obou pohlaví). V této době už děti kreslí stejně často nohy i paže, ale zároveň se mění způsob jejich zobrazení.

● Dvoudimenzionální zobrazení paží a nohou představuje další vývojově podmíněné zlepšení kresby. Proměna způsobu zobrazování končetin probíhá rychleji u dívek.

● Dvoudimenzionální paže nakreslí postavě třetina čtyřletých dívek, v 6 letech téměř všechny. U chlapců je vývoj pomalejší, dvoudimenzionální paže nakreslí pánovi pouze 15 % čtyřletých chlapců, ale v 6 letech je takto zobrazí již tři čtvrtiny. K významnému posunu v této oblasti dochází u dívek již v 5 letech, u chlapců až o rok později.

● Podobným vývojem prochází zobrazování nohou, i když je o něco rychlejší, přinejmenším zpočátku. Dvoudimenzionální nohy nakreslí své postavě téměř polovina čtyřletých dívek, v 6 letech již 90 % dívek. U chlapců dochází k viditelnému zlepšení v této oblasti až v 5 letech. V této době nakreslí pánovi dvoudimenzionální nohy téměř polovina chlapců, v 6 letech je takto zobrazí 85 % z nich.

Na vývoj kresby proporcí se podívejte na další stránce!

Lahůdky z e-shopu:


Vývoj dětské kresby a její diagnostické využití	Já jsem takový a ty jsi makový	Předškolák se speciálními vzdělávacími potřebami

Důležitým aspektem vývoje zobrazování nohou a paží je dodržování správných proporcí. To znamená, že jejich délka je větší než jejich šířka. Správné proporce nohou dodržují téměř všechny děti, zatímco paže nebývají vždycky proporcionálně správné. V průběhu pátého roku života má kresba paží správné proporce jen u70 % chlapců i dívek, ti zbývající je zobrazují jako kruhové útvary, což je grafomotoricky snazší.

Vývojovou proměnou prochází také způsob připojení končetin k trupu. V předškolním věku děti stále častěji kreslí paže připojené k trupu, i když ne vždycky ve správném místě. Nohy k trupu obvykle připojují již na začátku, když přestanou kreslit hlavonožce. Paže připojí k trupu 80 % čtyřletých dívek, ale jen 50 % chlapců, v 6 letech to zvládne 90 % dětí. Připojit paže k trupu ve správném místě je obtížnější, ještě v 6 letech to dokáže jen 40 % dívek a 20 % chlapců.

Vývoj kresby se projeví i diferencovaným zobrazováním chodidel a rukou. Chodidla postavě nakreslí více než polovina čtyřletých dívek, v 6 letech již víc než 80 %. U chlapců je vývoj pomalejší, chodidla postavě zobrazí víc než třetina čtyřletých chlapců a70 % šestiletých chlapců. U dětí obou pohlaví dochází v této oblasti k významnějšímu zlepšení v 5 letech, resp. po pátém roce. Avšak důležité je i to, jak děti chodidla zobrazují. Zralejší dvoudimenzionální způsob použije méně než desetina čtyřletých chlapců a dívek, ale již čtvrtina pětiletých dívek (a pětina pětiletých chlapců). V 6 letech je takto nakreslí víc než třetina dětí, dívek i chlapců. Jak je zřejmé, vývoj propracovanějšího dvoudimenzionálního zobrazování je rychlejší, když jde o významnější části těla, jako jsou nohy a paže.

V průběhu předškolního věku kreslí ruce oddělené od paží čím dál víc dětí, častěji jsou to dívky. Chlapci se zpracování jakýchkoli detailů, včetně chodidel i rukou, tolik nevěnují. Ruce oddělí od paží polovina pětiletých dívek, ale jen necelá třetina chlapců. V 6 letech je rozdíl mezi chlapci a dívkami ještě větší (oddělené ruce nakreslí třetina chlapců a 75 % dívek). Diferencované zobrazení ruky se týká především prstů. Prsty, bez ohledu na správnost jejich počtu, nakreslí postavě 40 % čtyřletých chlapců a víc než 50 % čtyřletých dívek. V pěti letech jejich počet významně naroste, v této době kreslí prsty již téměř tři čtvrtiny chlapců a 85 % dívek. V 6 letech se jejich počet příliš nezmění. Větší rozdíly jsou ovšem ve správnosti počtu zobrazených prstů, což je jediná položka, ve které dosahují lepších výsledků chlapci všech sledovaných věkových kategorií. Správný počet prstů nakreslí čtvrtina pětiletých chlapců, ale jen pětina pětiletých dívek, v 6 letech je rozdíl ještě vyšší (45 % chlapců a 30 % dívek). Větší důraz na přesnost počtu prstů může vyplývat z rozdílného způsobu uvažování chlapců a dívek. Pro dívky jsou zřejmě důležitější jiné aspekty kresby (např. propracování očí a úst, ale i oblečení), které mají nějaký sociální význam.

V souhrnu lze říci, že:

● Kresba lidské postavy čtyřletých dětí má obvykle základní rysy obličeje a polovina z nich má dvoudimenzionální trup. Paže a nohy bývají zobrazeny jako čáry. Nohy jsou připojeny k trupu, ale paže k němu vždycky připojeny nejsou.

● Kresba lidské postavy ve druhé polovině pátého roku (tj. 4,6–4,11 let) má základní rysy obličeje, vlasy nebo čepici a dvoudimenzionální trup se správnými proporcemi. Paže a nohy nakreslí polovina dětí ještě jako čáry, které jsou připojeny k trupu. Některé děti nakreslí postavě rovněž prsty, i když ne ve správném počtu, a chodidla, která jsou obvykle zobrazena jednou čarou.

● Kresba pětiletých dětí bývá přesnější. Postava má krk, který spojuje hlavu s trupem a bývá většinou dvoudimezionální. Takto jsou častěji zobrazovány i paže a nohy. Prsty a chodidla kreslí děti zatím jednodušším způsobem.

● Kresba postavy ve druhé polovině šestého roku (tj. ve věku 5,6–5,11 letech) má dvoudimenzionální nejenom paže a nohy, ale i chodidla, ruka je častěji oddělena od paže a mívá častěji správný počet prstů.

● Kresba lidské postavy šestiletých dětí již často mívá správné proporce. Končetiny a jejich části, tj. ruce a chodidla, jsou diferencovanější a bývají k trupu připojeny na správném místě. Postava má také častěji lépe propracované rysy obličeje (oči, nos i ústa), činí tak zejména dívky.

Text pochází z publikace Vývoj dětské kresby a její diagnostické využití. Autorkou publikace je Marie Vágnerová.

Kam dál? Přečtěte si také:

Řeč podle věku: co by děti měly umět a jak je rozpovídat?