Vývoj dítěte je vnitřně naprogramovaným procesem postupně probíhajících a relativně nezvratných změn organismu po tělesné i duševní stránce. Zrání způsobuje typické změny, které jsou přibližně stejné u každého člověka.

Nabízíme ukázku z pracovního sešitu KuliFerda – Odklad školní docházky  s podtitulem Pro děti s odkladem povinné školní docházky a pro děti před vstupem do školy.


V psychologickém pojetí se pojem školní zralost dává do souvislosti právě „s biologickým zráním centrálního nervového systému, v propojení s věkovými i individuálními vývojovými osobitostmi dítěte“ (Lipnická 2011, s. 218). To podmiňuje jeho emocionalitu, úroveň socializace i přiměřené výkony ve vzdělávání (Kariková 2007).

Ukazatele zrání centrální nervové soustavy a biologických funkcí organismu jsou stabilně neměnné oproti jiným činitelům, které je možné pro školní úspěšnost dítěte dále rozvíjet (Zelinková 2007).

Jako podmínku vstupu do prvního ročníku stanovuje školní zralost dítěte i současně platná legislativa. Školní zralost je vymezena jako dosažení takového stupně vývoje (v oblasti fyzické, mentální, emocionálně-sociální), aby se dítě bylo schopno bez obtíží účastnit výchovně-vzdělávacího procesu, nebo alespoň bez větších obtíží, nejlépe s radostí a dychtivostí (Bednářová, Šmardová 2012). Termínu školní zralost se věnuje i školský zákon, kde je začátek školní docházky stanoven nejen časově: „Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dovrší šestý rok věku“, ale současně s ohledem na tělesnou a duševní vyspělost dítěte: „Začátek školní docházky je volen tak, aby dítě dosáhlo tzv. školní zralosti“ (školský zákon č. 561/2004 Sb.). Jde tedy o komplexní pohled na „stupeň biologického a psychického vývoje dítěte, sociální a výchovné vlivy, ale i požadavky školy“ (Valentová in Kolláriková, Pupala 2001, s. 219).

Charakteristiku dítěte před vstupem do školy a očekávané způsobilosti, které jsou předpokladem k úspěšnému startu v primárním vzdělávání, jsme ve shodě s Bednářovou a Šmardovou (2012) rozdělili do čtyř skupin:


1. Tělesný (somatický) vývoj a zdravotní stav

Jistá fyzická „stavba“ a tělesná zdatnost dítěte je potřebná při překonávání vzdálenosti mezi domovem a školou (odhlédneme-li od skutečnosti, že převážnou část žáků dnes denně vozí do školy rodiče) i při nošení školní tašky s pomůckami. Vyžadují se cílené pohybové aktivity, tělesné dovednosti spočívající v ovládání jemné motoriky, uvolnění paže a celého těla, zvládnutí špetkového úchopu pro správné držení psacích potřeb.

Tělesnou zralost posuzuje většinou pediatr, je pro ni příznačné:

  • Dosáhnutí šestého roku života dítěte do 31. srpna;
  • průměrná tělesná výška (děvčata 105–115 cm, chlapci 110–118 cm) a váha (děvčata 18–23 kg, chlapci 19–24 kg);
  • přeměna postavy známá i jako „první přeměna tělesné stavby“ – ztrácí se dětská tuková vrstva na úkor svalů, mění se tělesné proporce (postava se protahuje, prodlužují se končetiny, zužuje se trup, zmenšuje se velikost hlavy v poměru k tělu; jednoduchým laickým ukazatelem zralosti je tzv. filipínská míra – dítě si dosáhne pravou rukou přes hlavu na levý ušní lalůček);
  • chrup (vývin zubů) – začíná výměna mléčných zubů za stálé;
  • lateralita – postupně se vyhraňuje dominance ruky a oka, pro úspěšné zvládnutí požadavků školy je nejideálnější, když je souhlasná (v případě dominance levé ruky a pravého oka, nebo naopak, jde o zkříženou lateralitu; když dítě používá obě ruce ve stejné míře, jde o nevyhraněnou lateralitu);
  • tělesné dovednosti – správné držení těla, ovládání jemné motoriky, uvolněná paže, špetkový úchop, v předškolním vzdělávání se nejedná o nácvik grafomotorických cviků, ty jsou předmětem učení právě v prvním ročníku ZŠ.

Překážkou vstupu do školy můžou být nedostatky v tělesném vývoji, malý vzrůst, vážné zdravotní problémy, častá nemocnost či slabost dítěte. Diskutabilní je i hraniční datum jeho narození.


2. Úroveň emocionálně-sociální zralosti osobnosti

Od dítěte se očekává:

  • Sociální vyspělost – schopnost odloučit se na delší čas od svých blízkých lidí, začlenit se do kolektivu, spolupracovat, řešit základní sociální situace, zvládat dětské konflikty, menší závislost od okamžitých potřeb, emocionální stabilita v podobě kontroly impulsů a citů, schopnost odložit svoje plány, větší vytrvalost, delší pozornost, tlumení svých okamžitých požadavků, přiměřená emoční stabilita bez častého kolísání a střídání nálad, bez afektovaného chování,  projevů hněvu, fyzických ataků;
  • zvládání samoobslužných činností – při oblékání, obouvání, stravování a osobní hygieně.

Úroveň sebeobsluhy se dá jednoduše zjistit pozorováním míry pomoci dospělého, kterou musí poskytovat dítěti při vykonávání uvedených činností.

Problémem při vstupu do prvního ročníku můžou být adaptační problémy – horší adaptace na cizí prostředí a neznámé lidi, nesamostatnost, výrazná citová připoutanost či citová labilita.


3. Úroveň vyspělosti kognitivních funkcí

Předpokládá se, že děti vstupující do školy ovládají určitý okruh vědomostí, konkrétních představ a některých pojmů. Mají základní vědomosti o přírodě, o ročních obdobích, o životě a práci lidí, o pracovních nástrojích a o způsobech práce (Valachová 2008/09). Podrobněji jde zejména o:

  • Zralost poznávacích a rozumových schopností – dítě realističtěji chápe svět, orientuje se v čase a prostoru, správně užívá předložky před, za, nad, pod, hned před, hned za, rozvíjí se jeho logické myšlení, schopnost zobecňování, utvářejí se matematické představy (více, méně, stejně), přetrvává mechanická paměť;
  • vnímání a rozlišování detailů ve vizuální i akustické podobě – dítě je schopné zrakem vnímat tvary, rozlišovat předměty, realizovat analýzu a syntézu, zrcadlové tvary přestává vnímat jako stejné; sluchové rozlišení hlásek, diferenciace zvuků, rytmizace;
  • řeč – čistá, zřetelná a správná výslovnost, bohatá slovní zásoba, logická stavba řeči, správné skloňování, časování a používání slovosledu.

Překážkou v této oblasti může být nerovnoměrný vývoj dítěte, deficity v dílčích funkcích, poruchy rozvoje řeči nebo její zaostávající vývoj.


4. Úroveň práceschopnosti

Pracovní předpoklady a návyky (pracovní motivace) – zájem o školní práci, postupné opouštění hry, uvědomění si rozdílu mezi hrou a povinností, vytrvalost, schopnost podřídit se rytmu vyučovací hodiny i realizovat úkol v určitém časovém intervalu. Na konci předškolního vzdělávání vmateřské škole se očekává, že dítě zvládne udržet pozornost při plnění úkolu, dokončit činnost, odložit své potřeby, počkat, vydržet.

Problémem může být podezření na poruchu pozornosti, hyperaktivitu, hravost dítěte a jeho nesoustředěnost.


Ukázka pochází z pracovního sešitu KuliFerda – Odklad školní docházky  s podtitulem Pro děti s odkladem povinné školní docházky a pro děti před vstupem do školy.