Ochrana práv zaměstnance je nezpochybnitelnou zásadou pracovního práva, kterou je ovládáno od jeho vzniku a která se promítá v celé řadě kogentních a relativně kogentních ustanovení (tj. ustanovení, od nichž se lze odchýlit pouze ve prospěch zaměstnance § 363 ZP). Pod tuto zásadu lze subsumovat i např. zásady obsažené v ustanovení § 346b ZP. Jedná se především o ustanovení, podle kterého zaměstnavatel nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance a nesmí zaměstnanci za porušení povinností vyplývajících ze základního pracovněprávního vztahu ukládat peněžité postihy ani je od něho požadovat. V neposlední řadě je třeba také zdůraznit, že zákoník práce obsahuje v ustanovení § 16 ZP zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Tyto zásady jsou rozvedením rovnosti v důstojnosti a právech podle Listiny základních práv a svobod a ochrany osobnosti podle občanského zákoníku. Právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace je zásadně právem osobnostním, právem každého zaměstnance. Rovnost je spojována se spravedlností. Ke skutečnému naplnění požadavku rovnosti však často prosté rovné zacházení nestačí, a proto zjevným případům nespravedlnosti formálního rozměru rovnosti (např. slabší postavení žen s malými dětmi, sociálně ohrožených skupin či zdravotně postižených) čelí zákonodárce různými způsoby, mimo jiné i uzákoněním zákazu přímé i nepřímé diskriminace.

 

 

 

Šikana učitele ze strany zaměstnavatele


Vrcholem pomyslné „pyramidy“ všech problémů v zaměstnání je šikana. Psychická zátěž i stres se dají často zvládnout, šikana však většinou končí tím, že zaměstnanec podlehne a skončí pracovní poměr, protože hrubé a nepřátelské chování svého nadřízeného nebo svých nadřízených psychicky nezvládne a v zájmu zachování zdraví a „zdravého rozumu“ raději oželí jinak dobrou práci. Předem si ale musíme ujasnit, že „zaměstnavatel“ není nějaká imaginární budova nebo výrobní hala, ale složitě organizovaný celek vedoucích a podřízených zaměstnanců a že šikana se právě vyskytuje ve vztahu vedoucí zaměstnanec – podřízený zaměstnanec. Liberální princip zákoníku práce vyústil v požadavek, aby byly stanoveny i základní zásady pracovněprávních vztahů, neboť pracovněprávní vztahy jsou bezprostředně ovlivňovány vztahy na pracovišti, zejména vztahy mezi nadřízenými a podřízenými.

 

Z toho důvodu bylo výslovně stanoveno, že v pracovněprávních vztazích se uplatňují tyto základní zásady:

• zvláštní zákonná ochrana zaměstnance,

• uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky pro výkon práce,

• spravedlivé odměňování zaměstnance,

• řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele,

• rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.

 

 

Často se setkáváme s případy, že vedoucí např. pravidelně bezdůvodně odnímá zaměstnanci prémie či jiné pohyblivé složky mzdy. Zde se špatně rozlišuje, kde je mez šikany a kde začíná přímo diskriminace, porušení zásady rovného zacházení v odměňování. V tomto případě existuje možnost soudní obrany.

 

Někteří zaměstnanci mají pocit, že jsou šikanováni v souvislosti s čerpáním dovolené a překážek v práci. Výhradní právo zaměstnavatele určovat zaměstnancům dovolenou je poměrně snadno zneužitelné právě k šikaně některých zaměstnanců. V praxi se vyskytují případy, kdy zaměstnavatelé odvolávají již slíbenou a zaměstnanci zařízenou dovolenou nebo bezdůvodně stanoví dovolenou po krátkých částech, nerespektují potřeby zaměstnanců s povinnostmi k rodině apod. Právo zaměstnavatele určovat dovolenou zaměstnanců dle jeho potřeb bude asi vždy „svádět“ vedoucí zaměstnance k tomu, že mohou ukázat svoji převahu a svoji důležitost.

Vlastní výkon práce (v souladu s představami zaměstnavatele) je obecně otázka organizace práce u zaměstnavatele, která ukazuje na to, jak si vedoucí zaměstnanci umějí zorganizovat práci svých podřízených, a to platí samozřejmě i pro školy. Je na škodu věci, že zaměstnavatelé podle zkušeností z praxe v posledních letech značně rezignují na školení a vzdělávání vedoucích zaměstnanců. Andragogika je v posledních letech podceňována, je považována za nadbytečnou, tak říkajíc „za vědu pro vědu“. Opak je však pravdou. I v našich školách by se mělo dbát na školení vedoucích zaměstnanců.

Nespokojenost v práci vede k nespokojenosti v životě, pocitům nenaplnění, vyhoření a psychickým obtížím. Pokud zvážíme ještě fakt, jak psychicky náročná je práce učitele už za běžných podmínek, riziko chronického stresu a psychických problémů se zvyšuje. Co se týče ostatních případů diskriminace či šikany, než překážky ohledně čerpání dovolené, lze se naštěstí často bránit právní cestou. V zákoníku práce či školském zákoníku jsou uvedena práva i povinnosti jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů. Škola jako samostatná právnická osoba se musí postarat o ochranu svých zaměstnanců. V případě, že máte pocit, že Ve Vašem případě dochází k šikaně ze strany zaměstnavatele, nenechávejte to být - ozvěte se. Každý má právo pracovat v příjemném a férovém prostředí.  

 

A co Vy? Setkali jste se někdy s šikanou ze strany zaměstnavatele? 

 

Text pochází z publikace Sebeobrana učitele. Autorkou ukázky je Eva Dandová.

 

 

 

 

Inspirace pro Váš nákup:

I učitel je jen člověk - výhodný balíčekSebeobrana učiteleLíný učitel: Cesta pedagogického hrdiny