Rozhněvaný člověk napíná svaly rukou a krev mu stoupá vzhůru do paží a do hlavy. Připravuje se tak na útok nebo uchvácení něčeho. To v dnešní době postrádá smysl, ale kdysi dávno to pomohlo našim předkům přežít. Podobně lze uvažovat o strachu. Lidová moudrost říká, že někdo má srdce v kalhotách. Prokrvují se zejména jeho nohy, a tak se jedinec připravuje na útěk. V moderní době bývá strach vyvoláván spíše symbolickými podněty, například špatnými zprávami o stavu ekonomiky nebo o válkách. Je jasné, že tady je aktivace svalů dolních končetin naprosto zbytečná. Přesto k ní ale dochází.

Naskýtá se otázka, jak nejlépe přistupovat k rizikovým emocím. Rozhodně by nebylo správné je popírat nebo si namlouvat, že neexistují. Mnohem vhodnější je uvědomovat si je. Pak dokážeme emoce lépe zvládat a korigovat rozumem. Můžeme také oslabit stres, který rizikové emoce provází, a tím podstatně zmírnit jejich působení.

Nabízíme ukázku z publikace Přirozené způsoby zvládání stresu autora MUDr. Karla Nešpora, CSc.

 

Alexitymie

Pro alexitymii je typická neschopnost uvědomit si a popsat své emoce. S tím souvisí zhoršená schopnost rozlišovat emoční stavy druhých lidí. Alexitymie přestavuje rizikový faktor psychosomatických a návykových nemocí. Lze právem namítnout, že zhoršená schopnost uvědomovat si emoční stravy může být následkem návykové nemoci, tedy nejen jednou z možných příčin. V každém případě se jedná o zjištění, které je důležité v prevenci a při léčbě návykových nemocí.

Některé možnosti, jak alexitymii léčit, a to i svépomocí, shrnuje následující přehled.

  • Psaní deníku. Při něm je třeba zaměřovat se zejména na vlastní emoční stavy.
  • Různé druhy umění, ať prováděné aktivně, nebo pasivně. Sem patří např. poslech hudby, hra na hudební nástroj, kreslení nebo psaní básní. Důraz se při tom opět klade na uvědomování emocí.
  • Nácvik sebeuvědomování, např. za pomoci meditačních technik.
  • Některé formy psychoterapie.
  • Nácvik vhodného projevování emocí.
  • Lepšímu vnímání vlastních emočních stavů napomáhají i relaxační techniky.
  • Důležitý je také životní styl, např. jestliže je člověk vyspalý a není pod vlivem návykových látek, uvědomuje si své emoce mnohem lépe.


Emoční nákaza

Emoční nákaza (emotional contagion) znamená přenášení emocí z jedné osoby nebo skupiny osob na druhou osobu nebo na více osob. To se děje zejména na mimoslovní úrovni. Emoční nákazu je možné pozorovat už při komunikaci matky s velmi malým dítětem. K emoční nákaze dochází i ve skupinách lidí i na sociálních sítích. Od emoční nákazy je třeba odlišovat empatii (vcítění). Empatický jedinec si zachovává svoji autonomii a určitý odstup. Emoce si uvědomuje a je schopen je korigovat. Emoční nákaza naproti tomu často probíhá nevědomě a není tak snadné se jí bránit.

Emoční nákaza umožňuje jedincům rychle navzájem komunikovat. Sloužila proto v prehistorických podmínkách jako užitečné varování. V dnešní době působí přenos negativních emocí často problémy. Emoční nákaza se týká i pozitivních emocí jako veselosti nebo nadšení, ale negativní emoce, zejména deprese, se přenášejí snáze. Důvodem je patrně to, že negativní emoce sloužily jako výstraha dalším jedincům téže skupiny, což napomáhalo přežití.

Pracovníci pomáhajících profesí často přicházejí do styku s lidmi, kteří jsou pod vlivem negativních emocí. Emoční nákaza se častěji přenese z osoby v dominantním postavení na osobu v submisivním postavení než naopak. To v praxi znamená, že dobrá nebo méně dobrá nálada např. lékaře se snáze přenese na pacienta nežli z pacienta na lékaře. Naproti tomu lékař pracuje během dne s mnoha pacienty pod vlivem negativních emocí. Jejich emoční vliv na psychiku lékaře se tak může kumulovat. Kromě pojmu emoční nákaza se lze setkat s příbuzným výrazem nepřímá traumatizace (vicarious traumatization). Dochází k ní zejména u pracovníků, kteří pomáhají lidem s posttraumatickou stresovou poruchou, obětem domácího násilí a sexuálního zneužívání. Lze se s ní setkat i u onkologických zdravotních sester i v jiných oblastech. K příznakům patří podle literatury zejména ztráta smysluplnosti práce a pocity beznaděje. Někdy může nepřímá traumatizace terapeuta vyústit až v posttraumatickou stresovou poruchu.


Ukázka pochází z publikace Přirozené způsoby zvládání stresu autora MUDr. Karla Nešpora, CSc.