Žáci s ADHD mívají ve škole různé problémy. Hyperaktivitu těchto žáků vcelku často doprovázejí také poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie apod.) a rovněž se u nich mohou projevovat i výchovné problémy a poruchy chování. Pro žáky s ADHD je vhodnější hledat přístupy, které kromě jiného vedou také k lepšímu sebepoznání, dobrému pochopení sociálního prostředí a sociálních vazeb, tedy v podstatě ke komplexnímu rozvoji osobnosti.

Přinášíme ukázku z publikace ADHD krok za krokem. Autorkou je Jitka Kendíková.


Jak se na žáka s ADHD připravit?

Pokud pedagogové, učitelé, ale i jejich asistenti, mají nebo budou mít ve třídě žáka s ADHD, měli by se na jeho přítomnost řádně připravit. Měli by tak učinit zejména po teoretické stránce. V současné době je na trhu dostatek publikací, které se ADHD podrobně věnují. Pedagogové by se ale na vzdělávání žáků s ADHD měli připravit také psychicky. Práce s těmito jedinci je nesporně velmi náročná. Může být i stresující, protože přes veškerou přípravu a snahu nemusí docházet k zlepšení. Pedagogové by tedy měli vždy myslet na svůj osobní rozvoj, regeneraci a odpočinek. Jde nejen o to, aby uměli vzdělávat uvedenou skupinu žáků, ale také o prevenci syndromu vyhoření.

Vedle spolupráce s odborníky ze školského poradenského zařízení, kteří stanovují diagnózu a dávají škole doporučení, je důležitá i spolupráce s ostatními učiteli ve škole, sdílení zkušeností, ale i naslouchání radám. Stejně tak je důležité spolupracovat s vedením školy a poskytovat mu informace o úspěších, ale i obtížích daného žáka.

Další důležitou formou spolupráce je ta s rodinou žáka, která musí fungovat na principu vzájemné důvěry. Základem toho je vždy pravidelná a co nejvíce objektivní komunikace, která probíhá podle předem stanovených pravidel, jež vyhovují oběma stranám.

 

Desatero zásad pro učitele žáka s ADHD

Přestože by se bodů, jak co nejlépe vzdělávat žáka s touto diagnózou, dalo sepsat mnohem víc, a přestože je každý žák trochu jiný, následující body považujeme při práci s žáky s ADHD za jedny z nejdůležitějších.

  

1. Důkladné poznání žáka

Aby mohl pedagog, učitel či asistent, s žákem s ADHD dobře pracovat, měl by se především pečlivě seznámit s jeho specifiky, zájmy a projevy. Při rozhovorech s rodiči či odborníky by měl získat co nejvíce relevantních a potřebných informací. U nových žáků se jistě vyplatí obrátit se na jeho dřívější učitele, případně asistenty, a to i v případě, že jsou z jiné školy. Učitel by se měl vždy snažit dítěti porozumět.

 

2. Struktura a řád

Žáci s ADHD potřebují pevná a jasná pravidla. Musí vědět, co mají očekávat a co se očekává od nich. S tím souvisí, že tato pravidla by měla být prezentována krátce, jasně a srozumitelně. Je však nutné správný způsob jednání a chování opakovaně vysvětlit a předvést. Pravidelnost, dodržování rituálů a tradic přinášejí jistotu. Tito žáci nejsou schopni si řád vytvořit sami. Je tedy prospěšné, když učitel vytváří a dodržuje pevnou strukturu výuky v týdnu, dnu i samotné vyučovací hodině. V oblasti vysvětlování pravidel a utvrzování struktury může žákovi výrazně pomoci kromě učitele také asistent pedagoga.

 

3. Nechat žáka zažít pocit úspěchu

Jedinci s ADHD jsou díky svým objektivním problémům často odsouzeni ke školnímu neúspěchu. Avšak pracují-li s nimi učitelé kvalitně, dokážou jim umožnit zažít úspěch. Každé dítě má přece nějakou silnou stránku, kterou by měl dobrý pedagog poznat a umožnit jí žákovi ve výuce využít. Může se jednat o to, že chválí i za splnění jednoduchého úkolu. Stejně tak může umožnit dítěti seznámit své spolužáky s nějakým zájmem či koníčkem. Mnozí žáci s ADHD mají vysoký intelekt a výborné znalosti, které ale neumí „prodat“ při písemných pracích. Učitel jim ale může umožnit, aby své znalosti prokázali jinou formou, např. při ústním zkoušení. Podobně mohou písemnou práci žáka rozdělit na několik kratších částí.

 

4. Nechat žákovi pocítit jeho význam

Máme na mysli především veřejnou pochvalu, ocenění práce, snahy či zlepšení. Je možné takového žáka pověřit nějakou, byť drobnou povinností, přenést na něj odpovědnost. Dítě musí pocítit, že je pozitivně přijímáno, respektováno, a to nejen pedagogy, ale i spolužáky. Žáci s ADHD totiž mají často velmi nízkou sebeúctu a sebedůvěru. Proto je třeba situaci obrátit a pracovat na posilování osobnosti.

 

5. Motivovat k činnostem

Všechny děti potřebují být motivovány k tomu, aby zaznamenaly pokrok, aby dosáhly úspěchu, nebo dokončily obtížný úkol. Pro žáky s ADHD to platí dvojnásob. Najít správný funkční motivační systém nemusí být snadné. Přesto se v praxi ukazuje, jak je to důležitý krok. Při hledání správné motivace musí učitelé a asistenti pedagoga vycházet z důkladné znalosti konkrétního dítěte, jeho zájmů a kladných stránek, čemž může zásadně pomoct kvalitní spolupráce s rodinou žáka. Následně pak obě strany důsledně uplatňují stanovený systém, který mohou dále doplňovat a vylepšovat dle potřeb dítěte.

 

6. Nevěnovat dítěti přemrštěnou pozornost

Můžete namítnout, že jsme v předchozím textu mluvili zcela protichůdně. V tomto bodě máme na mysli, že učitel nemůže trávit celé hodiny tím, že se věnuje pouze jednomu žákovi a ostatní nechává být. Málokterý žák se totiž chce lišit od ostatních a pro žáky s ADHD to platí dvojnásob. Jistě namítnete, že jsme uvedli, že tito žáci vykřikují a zlobí, čímž na sebe poutají pozornost učitele, nicméně mnozí z nich se opravdu nechtějí odlišovat. Často dokonce odmítají nabízenou pomoc, například asistenta pedagoga. Učitelé si proto musejí dávat veliký pozor, stejně tak by v těchto případech měli velice úzce spolupracovat se svými asistenty.

  

7. Pracovat s celým třídním kolektivem na budování dobrých vztahů

Všichni žáci by měli být ve školách vedeni k vzájemnému respektu. Měli by být seznámeni s tím, že mezi lidmi jsou nejrůznější rozdíly. Žáci různě vypadají, mají růžné znalosti, zkušenosti, schopnosti, ale také třeba potíže, problémy a handicapy. Je potřeba zajistit, aby nikdo nebyl terčem posměchu, nebo dokonce šikany. Je tedy třeba neustále aktivně pracovat na budování přátelských vztahů. Doporučujeme v tomto ohledu pracovat zcela otevřeně, nebát se například otevírat některá témata či odpovídat na otázky. Považujeme za vhodné, aby učitel v tomto ohledu spolupracoval s poradenskými pracovníky či se obrátil na další odborníky.

 

8. Otevřená komunikace se všemi žáky třídy

Jak již bylo naznačeno, ve škole by žáci neměli být jenom proto, aby získali vědomosti, ale také proto, aby se uměli začlenit do kolektivu, později do společnosti jako takové. Proto je pro učitele nutné, aby s nimi povídali. Je potřeba dát dětem prostor, aby mohly vysvětlit své pocity, odůvodnit své jednání či postupy. Někteří žáci, často právě ti s ADHD, mohou mít velký problém s verbálním projevem tohoto druhu před ostatními. Je tedy možné zařadit prvky hry, kresbu. V tomto ohledu je také důležitá neverbální komunikace. Učitel by měl dbát na to, aby jeho verbální projev nebyl v kontrastu s tím, jak se tváří či jaký má postoj. Naopak platí, že by pedagogové měli bedlivě pozorovat i neverbální projev svých žáků. Právě ten často prozradí více než samotná slova.



9. Otevřeně komunikovat s rodiči všech žáků třídy

Kromě spolupráce s rodinou žáka s ADHD je důležitá i komunikace s rodiči ostatních žáků. Těm je potřeba především sdělit filosofii školy při vzdělávání žáků se SVP. Stejně tak je dobré odpovídat jim na případné otázky a řešit s nimi připomínky a problémy. Vždy je však přitom potřeba myslet na to, že některé informace jsou důvěrné. Rodiče žádného žáka by neměli nabýt dojmu, že je jejich dítě opomíjeno nebo že je upřednostňováno dítě jiné. Ze zkušeností vyplývá, že otevřený přístup a komunikace jsou vždy lepším řešení než schovávání hlavy do písku či nějaké kličkování.

 

10. Odmítnutí konfrontace

Pedagog by si měl být vždy vědom toho, že by měl být „pánem“ situace. Nemáme na mysli, že je garantem pravdy, který nikdy nechybuje. Nicméně by si měl být vždy vědom toho, že případné nevhodné chování žáka s ADHD není osobní útok proti jeho osobě, ale že se jedná o projev jeho potíží. Je důležité ovládnout se natolik, aby se nechal strhnout, na žáka křičel či jinak neadekvátně reagoval. Také doporučujeme nerozhodovat o případném trestu v afektu. Pokud dokáže mít pedagog své jednání pod kontrolou, nepochybně tím pozitivně ovlivní nejen žáka s ADHD, ale i ostatní žáky ve třídě. Dokáže tím mimo jiné, že obrazně řečeno, nekáže vodu a pije víno.

 

Text pochází z publikace ADHD krok za krokem. Autorkou je Jitka Kendíková. Redakčně upraveno.