Předčtenářská gramotnost

V mateřské škole (MŠ) má dítě ovládnout kompetence, které mu umožní snadný přechod do vzdělávání na škole vyššího stupně. V českých základních školách (ZŠ) je při nácviku čtení kladen důraz zejména na zrakové vnímání (rozeznat písmena a pamatovat si jejich označení). Předpokládá se, že sluchové vnímání šestiletého dítěte je již v potřebné míře rozvinuté a na tuto základnu lze stavět další dovednosti. Malí žáci se brzy po začátku školního roku seznamují s grafickou podobou písmen. Každé písmeno má však čtyři různé grafémy (znaky), celkem jde o čtyřikrát čtyřicet dva znaků. Dítě má při čtení za úkol správně přiřadit odpovídající hlásku k přečtenému písmenu, to vše v rychlém sledu za sebou. Schopnost sluchové analýzy a syntézy umožňuje přečtená písmena spojit ve slovo, kterému lze v rámci kontextu přiřadit odpovídající význam. Je-li však sluchové vnímání – zejména fonematické uvědomování – oslabené, do kvality čtení se tento stav velmi negativně promítá.

 

Předčtenářská gramotnost a RVP PV

Rozvoj předčtenářských dovedností je zakotven i v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV) v oblasti Dítě a jeho psychika, podoblasti Jazyk a řeč. Pedagogové v MŠ tak při respektování tohoto dokumentu vedou děti k osvojování dovedností, které předcházejí čtení i psaní. Mezi dovednosti, které vedou k budoucímu čtení s porozuměním, patří podle Seidlové Málkové zejména:

  • Znalost písmen abecedy – dítě v předškolním věku ovládne několik písmen abecedy, své znalosti pak rozšíří ve škole, kde je výuce písmen věnován široký prostor.
  • Rychlé automatické pojmenovávání – schopnost rychle verbálně označit symbol (např. obrázek). Rychlost pojmenování grafické podoby písmene hláskou má vliv na kvalitu čtení.
  • Fonematické uvědomování – podoblast sluchového vnímání, která zahrnuje cílenou a vědomou manipulaci s hláskami slov. (Smolík, Málková 2014)

Právě fonematické uvědomování je jednou z klíčových dovedností, které umožňují jedinci číst s porozuměním. Vzhledem k tomu, že se fonematické uvědomování intenzivně rozvíjí v době mezi pátým a sedmým rokem života dítěte, je důležité tento proces vhodně podporovat, vždy s ohledem na zákonitosti vývoje dítěte.

V souvislosti s fonematickým uvědomováním odborníci hovoří o budování fonologické kostry slov. (Mikulajová, Nováková Schöffelová, Tokárová, Dostálová 2016) Dítě potřebuje získat určitou představu o tom, že slova se dají rozkládat na menší části. Mělo by být schopno oprostit se od pouhého významu slova a dokázat pracovat s jeho stavbou. Porovnávat délku slov, rozdělit slovo na slabiky, oddělit první hlásku slova – pouze v rovině zvuků, bez použití písmen. Některým dětem k budování fonologické kostry slov postačí nesystematický, spíše intuitivní trénink z MŠ nebo domácího prostředí. Problematiku pochopí, mají o hru se slovy zájem a poměrně rychle zvládnou slabikování i manipulaci s hláskami.

Předškolním dětem s významnými deficity v oblasti sluchového vnímání však pro kvalitní rozvoj předčtenářských dovedností nesystematický přístup nestačí. Potřebují cílený, promyšlený a intenzivní přístup. Mezi předškoláky, kterým by v této oblasti měla být věnována zvýšená péče, patří například chlapci a děvčata s narušeným vývojem řeči, potomci rodičů s dyslexií a děti s odlišným mateřským jazykem.

 

Trénink jazykových schopností podle Elkonina

Systematický trénink fonematického uvědomování je vhodné zahájit v posledním roce před vstupem do ZŠ. Lze využít řadu publikací a materiálů. Jednou z možností je využití metody Rozvoj jazykových schopností podle D. B. Elkonina. Autorkami jsou prof. PhDr. Marina Mikulajová, Ph.D., a PhDr.Miroslava Nováková Schöffelová, Ph.D. Vychází z poznatků ruského profesora vývojové psychologie D. B. Elkonina, který jako jeden z prvních odhalil vztah mezi fonematickým uvědomováním a schopností číst a psát.

Vzhledem k tomu, že trénink podle Elkonina probíhá v malé skupině dětí (čtyři až šest), není z kapacitních důvodů možné jej poskytnout všem zapsaným předškolním dětem. V předškolních třídách naší mateřské školy tak pravidelně v září probíhá depistáž, kde školní logoped vytipuje rizikové děti, které systematický rozvoj fonematického uvědomování potřebují. Rodičům rizikových dětí je následně nabídnuta možnost, aby svého potomka do tréninku přihlásili. Ten probíhá v odpoledních hodinách v areálu MŠ, pod vedením odborně vyškolené učitelky. Materiál, se kterým předškoláci pracují, je zpracován s ohledem na vývojové etapy rozvoje fonematického uvědomování. Děti v látce postupují po malých krůčcích, ale systematicky, formou hry, v prostředí „Kouzelné krajiny slov a hlásek“. Děti, které mají oslabení v oblasti koncentrace pozornosti, často zbystří, když se společně s nimi pedagog přenese do tajemného a kouzelného světa. V pohádkách ožívají tajemné bytosti, které děti naučí nová pravidla, ale také si s nimi užijí legraci a dobrodružství.

Každá problematika je procvičována různými styly učení (vizuálně u tabule, pohybově a taktilně v prostoru, během práce u stolečku s pracovním sešitem). Toto zpracování je pro děti velmi vhodné – každý jedinec preferuje pro osvojení nové látky jiný způsob. Aby nebyli předškoláci demotivováni počátečním neúspěchem, v metodice je zapracována oblíbená postava Bacila Omyla. Právě tahle zlobivá postava může za to, že se něco nedaří, a směje se, když chybují. Vyhnat ho lze jen tak, že nakažený svůj omyl s pomocí kamarádů opraví.

 

Příklad

Zuzance se nedařilo určování délky slabiky. Po několika pokusech začala trénování vzdávat, nechtěla odpovídat na otázky, aby neudělala chybu. Po seznámení s Bacilem Omylem ale pochopila, že nezdary není třeba vnímat jako vlastní chybu, a nechala se vtáhnout do hry. Znovu získala odhodlání látku trénovat a postupem času ji i ovládla.

 

Trénink fonematického uvědomování v MŠ „Škola hrou“ Milánská

Probíraná látka je rozpracována do třiceti tří lekcí po čtyřiceti pěti minutách, frekvence je jednou týdně. Důležité je, aby trénink probíhal v klidné místnosti vybavené stolkem, židlemi a tabulí. Každé dítě používá svůj pracovní sešit – Hláskář. Lektor děti vede a seznamuje s novou problematikou za použití loutek. Metodika předgrafémové etapy obsahuje čtyři části:

1. Slabiková část – děti zde společně s Mistrem Slabikou trénují rozdělení slova na části a počítání slabik. Zaměřují se i na délku slabiky. Předškoláci pracují s vizuální i sluchovou oporou – pomáhá jim loutka Pana Délky, bzučák i cvičení s gumou. Schopnost určit délku je zásadní pro následné určování diakritiky při psaní – např. nad které A má prvňák ve slově MÁMA napsat čárku.

2. Hlásková – zde se děti učí oddělovat a rozlišovat jednotlivé hlásky ve slově – určují první a poslední hlásku, pracují s hláskovou strukturou slova (analýza a syntéza slov, manipulace s hláskami). Tuto látku prezentuje jemná bytost z Krajiny slov a hlásek – Hlásulka.

3. Samohlásky a souhlásky – děti zde rozlišují samohlásky (A, E, I, O ,U) od souhlásek (ostatní hlásky) pomocí barevných žetonů. Vše je formou zábavné hry. Na první pohled by se mohlo zdát, že tato látka do předškolního období nepatří. Po jejím zvládnutí si děti umí zkontrolovat, jestli po napsání slova umístily čárku nad správnou hlásku.

4. Rozlišování tvrdých a měkkých hlásek – rozlišování zvukově velice podobných hlásek, které dětem v předškolním věku, ale i raném školním věku často činí obtíže. Jde o dvojice hlásek T – Ť, D – Ď, N – Ň. Tyto hlásky jsou pro děti náročné i v oblasti výslovnosti. S látkou pomáhají dva bratři Tap a Ťap. Ve výuce se využívá i hmatového rozlišování.

Stává se, že skupina nestihne probrat celou lekci během jednoho setkání. Nejedná se o chybu. Některá skupina dětí potřebuje pro pochopení a zvnitřnění problematiky delší časovou dotaci. Úkolem lektora je tento jev respektovat a poskytnout dětem dostatek prostoru pro kvalitní fixaci látky, případně nabízet dětem doplňkové aktivity pro dostatečné upevnění znalostí. Pokud skupina neprobere poslední lekce, ale dostatečně osvojí poznatky z první poloviny metodiky, vytěží z této předškolní přípravy to podstatné. Odborné výzkumy, které stále probíhají, efektivitu metody potvrzují. Pedagogové, kteří s dětmi metodou podle Elkonina pracují, vidí její přínos ve své každodenní praxi.

 

Ukázka pochází z publikace Školní zralost a dítě s SVP: v praxi mateřské školy, autory jsou Jana Boháčová, Mgr. Ilona Hulínová-Mihalcová, Mgr. Karolína Jarešová, Mgr. Aleš Jirásek, Mgr. Kateřina Konvalinová, Eva Neumannová, PhDr. Barbora Loudová Stralczynská, Ph.D., Mgr. Jana Šámalová.