Praktické tipy, jak pomoci předškolákovi s ADHD

Jak komunikovat s dítětem s ADHD?

- Dítě s ADHD nedomýšlí důsledky svého jednání, dříve koná, než přemýšlí. Pokud chceme dítěti cokoli sdělit, nejprve se ujistíme, že nás dostatečně vnímá a je připraveno informaci přijmout, tzn. že s dítětem navážeme oční kontakt a dáme mu prostor započatou/probíhající aktivitu dokončit. Vzbudit zájem můžeme např. dotekem, signálem, změnou intonace a zabarvením hlasu.

- Informace sdělujeme srozumitelným a přiměřeným způsobem, mluvíme pomalu, nepoužíváme zbytečně dlouhá souvětí.

- Předkládáme jasné a výstižné informace a vynecháváme nepodstatné detaily. Máme na paměti, že ne všem slovům dítě přirozeně rozumí.

- Pokud se rozhodneme používat odborné výrazy, vysvětlujeme je přiměřeně věku dítěte. Citlivě rozšiřujeme slovní zásobu dítěte, nezahlcujeme ho pojmy, jež jsou nad jeho možnosti chápání. Zcela určitě se vyhýbáme ironii, které dítě nerozumí a pokládá ji za realitu.

- Volíme poutavou melodii hlasu, při monotónním projevu dítě záhy ztrácí pozornost a obrací se k jiné činnosti. Přirozená komunikace probíhá v průběhu každodenních činností. Vyprávíme si s dítětem, popisujeme, co děláme, komentujeme dění v bezprostředním okolí apod.

- Klademe dítěti otázky, poskytujeme mu dostatečný prostor pro jeho odpovědi a podporujeme jeho mluvní apetit. Podněcujeme jeho zájem a zvídavost.

Doporučení a tipy

- Vhodnou formu pro rozvoj komunikace s dítětem představuje vyprávění a dokončování příběhů vyplývajících třeba z obrázků, později bez nich.

- Najděme si s dítětem pravidelný a dostatečný čas na sdílení zážitků uplynulého dne.

Se správným přístupem už od předškolního věku můžeme do velké míry eliminovat pro děti s ADHD obtížné či nepříjemné situace a předcházet nedorozuměním.

Neverbální signály v komunikaci s dítětem

Příklad z praxe:

Maminka s Kubíkem v obchodě plní nákupní košík zbožím. Zatímco maminka u pokladny platí, Kubíkovu pozornost zaujaly čokolády narovnané ve stojanu u východu. Kuba jednu bere a prochází kolem nic netušící maminky a paní pokladní. Venku maminka na celou věc přijde, vezme mu čokoládu z ruky a s roztomilým úsměvem mu povídá: „No Kubí, to se přece nedělá, brát takhle věci bez zaplacení.“ S úsměvem ho podrbe ve vlasech a odchází čokoládu vrátit do obchodu.

Je otázkou k zamyšlení, co se Kubíkovi po maminčině projevu honí v hlavě. Udělal sice něco, co se nesmí, maminka se na něj ale celou dobu smála a ještě ho podrbala ve vlasech. Je důležité, aby verbální i neverbální složka komunikace byly v souladu. Dítě potřebuje jasný a jednoznačný signál zákazu. V uvedeném příběhu dítě nemohlo pochopit závažnost situace, neboť zcela stejným způsobem ho maminka chválí. K upevnění žádoucího chování a k eliminaci nežádoucích projevů dítěte velice často využíváme různé neverbální prostředky, např. se zamračíme nebo povytáhneme obočí, „vyvalíme“ oči, mrkneme či zvedneme palec, souhlasně pokývneme. Pro dítě s ADHD je důležité tyto signály doprovodit slovním komentářem, např. prima, fajn, dost, zastav, stop. Pokud nám to situace dovoluje, otočíme se k dítěti čelem a díváme se mu do očí. Přímým pohledem do očí a postojem těla mu neverbálně sdělujeme, že mu nasloucháme. Nejlépe k němu hovoříme v jeho výškové úrovni. Velice často se stává, že nám dítě chce vyprávět své zážitky v momentě, kdy vykonáváme určitou činnost (např. vaříme) a nejsme schopni mu poskytnout dostatek neverbální zpětné vazby. Dítěti celou situaci vysvětlíme („musím teď dovařit oběd, ale poslouchám tě“), aby nenabylo pocitu, že si ho nevšímáme. Současně slovně komentujeme to, co nám sděluje.

Doporučení a tipy:

- Pro srozumitelnou a jasnou komunikaci s dítětem je důležitý soulad mezi verbálním a neverbálním projevem. Významná je shoda s tím, co konáme, myslíme si a cítíme. Dítě s ADHD se v opačném případě nedokáže v daných situacích zorientovat.

- Formou hry učíme dítě všímat si neverbálních signálů.

Fabulování

Příklad z praxe:

Kubík s Terezkou si ve školce společně hrají na obchod. Když Terezka kupuje od Kubíka koláčky, povídá: „Můj tatínek má pekárnu a někdy nám nosí taky takové koláčky. Ale doopravdické, k jídlu. Můj tatínek je nejlepší táta na světě.“ Kubík hned Terezce odpovídá: „Nene, můj tatínek je nejlepší. On má tři zlaté doly.“ Slovní přestřelka, kdy se Terezka s Kubíkem předhánějí v tom, čí tatínek je lepší, je tu. Pekárnu Terezčin tatínek opravdu vlastní, ale jak je to se zlatými doly v rodině Kubíka?

Vyprávění smyšlených příběhů k předškolnímu věku patří. Dítě je přesvědčeno o své pravdě, o svém vnímání světa, smyšlený příběh se pro něj stává realitou. U dětí s ADHD mnohdy fabulování přetrvává i do pozdějšího věku. Za smyšlenými příběhy se často skrývá potřeba upoutat pozornost, získat pocit důležitosti, respektu, výjimečnosti a posílit své vlastní sebevědomí. Bytostně, často až nenasytně dítě touží po pozornosti a potvrzení bezpodmínečného přijetí. Mnohdy se jedná o subjektivní dojem, který nemusí být pro okolí zjevný a srozumitelný. Zvýšená potřeba pozornosti pak pro okolí může být obtěžující. Dítě následně stupňuje prostředky, jimiž se za každou cenu snaží pozornost upoutat. Jednou z forem získání pozornosti je právě fabulování, které probíhá na nevědomé úrovni. Zpočátku může příběh vycházet z reality, později se stává odrazem a změtí fantazie dítěte, projekcí jeho nesplněných přání, střípků zážitků a vzpomínek apod. Dítěti fabulace bezprostředně nevyvracíme, neosočujeme ho ze lží, nezesměšňujeme ho a snažíme se rozšířit jeho úhel pohledu na dané věci v různých kontextech. Pomocí otázek ho vedeme k širšímu náhledu a pochopení souvislostí na dané téma. V našem uvedeném příkladu se dítěte můžeme zeptat: „Aha, zlaté doly, to je zajímavé. A víš, k čemu se zlato využívá? A kde se v přírodě nachází? Pojďme se tedy podívat, kde se zlaté doly nacházejí. A jak se vůbec můžeme ke zlatu dostat.“ Necháváme dítě, aby si k případné korekci došlo samo, a fabulaci řešíme vždy s ohledem na její kontext. Fabulace nejsou totožné se lhaním, které dítě někdy může využívat ze zištných důvodů. Pokud by se frekvence fabulací či lží zvyšovala, kontaktujeme odborníka (např. klinického psychologa).

Básnička

Poslechni si dvakrát následující básničku, při druhém čtení opakuj jednotlivé řádky a zároveň různými pohyby předváděj děj básničky. Básničku můžeš ilustrovat (nakreslit obrázek) a nakonec se ji naučit nazpaměť.

Špačci s parapletem

Šli dva špačci po louce

s černým parapletem:

„I když svítí sluníčko,

dešťovky tím spletem.

Řeknou, že se blíží mrak,

mrak dešťové vody.

Vylezou nám před zobák –

joj, to budou hody!“

(Miloš Kratochvíl: Pes nám spadla – bláznivé básničky)

Text pochází z pracovního sešitu Komunikace, řeč a myšlení a spadá do kategorie Pracujeme s předškolákem s ADHD.

Kam dál? Přečtěte si také: