Ze statistik vyplývá, že jen méně než polovina dnešních dětí si sama nebo s rodiči čte nebo prohlíží knihu. Přitom už malé dítě bychom měli vést k zájmu o knihy. Kniha rozvíjí kromě přesnosti zrakového vnímání také paměť a představivost. Důležité je, aby obrázky byly spojeny s realitou.

Inspirujte se ukázkou z publikace Činnosti k rozvoji řečových dovedností v předškolním vzdělávání. Autorkou je Marta Kryčová.


Nejdříve by měl přijít styk s danou realitou, kdy dítě věc vidí naživo, poté si ji „osahá“ a až potom by ji mělo vidět na obrázku. Pokud se způsob obrátí, může dojít ke zkresleným představám. U dnešních dětí je ale problém ten, že málo pracují s knihou. Nejprve by se mělo začínat s tištěnými obrázky, tedy s různými knihami, a poté až s obrázky pohyblivými, jako jsou např. různé pohádky na počítačích nebo v televizi. Když se tento proces obrátí, dítě může mít problém s tříděním informací.

Také hodně záleží na tom, jaký mají vztah ke knihám rodiče a jaký příklad dávají dítěti. Tím, že děti popisují obrázky, později převyprávějí, co jim rodiče přečetli, tím si zvyšují slovní zásobu a obohacují si řeč jako takovou. Čtením dítě nezískává jenom pasivní slovní zásobu, ale důležitý je i kontakt s někým blízkým. Tím, že dítěti čteme, ukazujeme mu práci s knihou a vedeme ho ke čtení. Děti si rády prohlížejí knihy a podle obrázků převyprávějí děj nebo si ho vymýšlejí. Učí se tím časový děj pohádky.

V předškolním zařízení by měl pedagog vzbuzovat zájem o knihy. Je velice důležité, s jakou knihou pedagog děti seznámí. Zpočátku by měl pedagog začít tím, že dětem knihu ukáže, kousek přečte nebo upozorní na zajímavost. Není důležité, jestli daná kniha zaujme hned všechny děti. U některých dětí se zájem probudí až v průběhu práce s textem. Při čtení by měl pedagog kladením kontrolních otázek kontrolovat, zda děti textu rozumějí, a po četbě příběh společně s dětmi převyprávět. Při odpoledních činnostech si mohou děti příběh nakreslit nebo zdramatizovat.

S knihou mohou děti pracovat také při ranní volné hře nebo při řízené činnosti, kdy mohou vyhledávat a pojmenovávat různé obrázky a situace na nich. Je dobré, aby děti měly ve třídě „čtenářský koutek“, kde mohou používat různé dětské encyklopedie, pohádkové a dětské knihy. Pedagog by měl děti vést ke správnému zacházení s knihou (Gabhartová, 2011).

 

Osvojování pohádek a příběhů podle věku dítěte

Už od dvou let by se dítěti měly číst pohádky. Můžeme začít pouze krátkými vymyšlenými příběhy. Postupem času se příběh stane každodenním rituálem. Čím je dítě starší, tím vyžaduje delší pohádku.

Ve třech letech bychom měli začít s tzv. kumulativními pohádkami typu „O velké řepě“ nebo „O Koblížkovi“. Tyto pohádky jsou jednoduché na zapamatování. Postupem času může pedagog zařadit pohádky s obtížnější dějovou linií, např. „O Budulínkovi“, „Hrnečku, vař!“, „O kohoutkovi a slepičce“, „O třech prasátkách“, „ O Otesánkovi“. Děti zpočátku potřebují s reprodukcí těchto pohádek pomoci, proto je úkolem pedagoga nechat dítě mluvit, příp. mu pomáhat nebo klást doplňovací otázky. S cíleným procvičováním začíná být vyprávění delší a gramaticky přesnější. Pedagog tedy může do programu zařadit pohádky typu „O Červené karkulce“, „O perníkové chaloupce“, „O Smolíčkovi“. Většina dětí tyto základní pohádky sice zná, nicméně je vždycky lepší pohádku přečíst nebo převyprávět.

Dětem kolem 4 až 5 let lze už zařadit klasické pohádky, které jsou u dětí velice oblíbené, už jenom proto, jak jsou propracované a napínavé. V českých pohádkách vždy vyhraje dobro nad zlem a zlo je po zásluze potrestáno. Naopak kladný hrdina je odměněn. Tyto příběhy děti učí určitým morálním hodnotám, které pomáhají vytvářet jejich mravní kodex. Mezi velice oblíbené pohádky patří „O Zlatovlásce“, „O Popelce“, „O zlaté rybce“, „O Šípkové Růžence“, „O dvanácti měsíčkách“, „Pták Ohnivák a liška Ryška“, „Dlouhý Široký a Bystrozraký“ nebo „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“.

Předškolákům už bychom měli vyprávět různé příběhy na pokračování, báje, pověsti, nebo nonsensy. Když mají dobrý čtenářský základ, tyto složitější žánry pochopí a baví je. Vždy je dobré začít s legendami z jejich města nebo okolí, které mohou navštívit. Děti velice zajímá dobrodružství a tajemství. V případě, že děti pověsti a legendy zajmou, může pedagog zařadit např. známé Staré pověsti české od Eislerové.

Další možnou alternativou jsou komiksy, které když zvolíme správně, mohou děti také zaujmout. Doporučuje se ale v přiměřeném množství, protože komiks zachytí jen povrch příběhu a je krátký. Když bychom dítěti četli stále komiksy, tak se může stát, že pohádka pro něj bude příliš zdlouhavá a odmítají ji. (Kutálková, 1996)

Na konci předškolního období by dítě mělo zvládnout reprodukovat příběh samo.


Konkrétní příklady práce s knihou:

  • vymýšlení názvu pohádky,
  • doplňování slov,
  • hledání rýmů,
  • doplňování synonym,
  • změna děje,
  • zaznamenávání v textu (číslice, určitá slova),
  • zodpovězení otázek, plnění různých úkolů (bludiště),
  • představování hlavních hrdinů,
  • kresba pohádky,
  • časový sled pohádky. 


Aktivity k rozvíjení čtenářské gramotnosti

 

Vymysli protiklady k pohádce

Cíl aktivity: uvědomování si protikladů, rozvoj slovní zásoby. Po seznámení dětí s pohádkou mají děti za úkol vymyslet protiklady k určitým slovům, např.: Dlouhý je vysoký, Široký je…, macecha je zlá, Maruška je…, čarodějnice je ošklivá, princezna je… Po zvládnutí jednodušších protikladů může pedagog zařadit obtížnější, např.: Jeníček je mladší, Mařenka je…, bábovka je horká, víno je…, citron je kyselý, perník je…

 

Zahrajeme si na básníka

Cíl aktivity: rozvoj fantazie, vyjadřování, slovní zásoby. Pedagog předčítá dětem začátky vět, které se mají rýmovat. Úkolem dětí je vymyslet vhodné slovo do rýmu.

 

Doplň pohádku

Cíl aktivity: rozvoj představivosti, slovní zásoby, sluchového vnímání. Pedagog předčítá dětem pohádku. Po určité době vynechá slovo. Úkolem dětí je doplnit vhodné slovo do pohádky. U menších dětí může pedagog použít kartičky s daným slovem. Text se dětem ozvláštní a udrží déle pozornost.

 

Jak to mohlo být?

Cíl aktivity: rozvoj mluveného projevu, představivosti a fantazie. Po seznámení dětí s pohádkou se pedagog zeptá dětí: „Co asi dělal tatínek, když nechal Jeníčka a Mařenku v lese?“ Úkolem dětí je vymýšlet různé příběhy.

 

Pohádkový kvíz

Cíl aktivity: rozvoj vyjadřovací pohotovosti, slovní zásoby.
Pomůcky: míček, pohádková postava.
Po předčtení pohádky má pedagog připravené otázky vztahující se k pohádce. Úkolem dětí je odpovědět co nejrychleji na otázku a předat předmět kamarádovi, aby se „nepopálil“.

 

Najdi obrázek

Cíl aktivity: rozvoj soustředěnosti, paměti, fantazie. Pedagog připraví dítěti obrázky k pohádce. Poté začne pohádku předčítat. Úkolem dítěte je ukázat na správný obrázek, pojmenovat ho a vysvětlit, proč si vybralo tento obrázek.

(Jechová, 2014), (Tomášková, 2015)

 

Časový sled pohádky

Pedagog předloží dětem kartičky (nejprve je lepší menší počet). Úkolem dítěte je seřadit kartičky podle časové posloupnosti a podle toho pohádku převyprávět. Postupem času pedagog přidává kartičky. Na konci předškolního období by děti měly zvládnout seřadit kolem devíti kartiček.

 

Sázej semínko

Cíl aktivity: rozvoj paměti, souvislého projevu, časového sledu. Děti zasadí různá semínka (trávy, bylinek, květin apod.). Poté je pozorují, jak rostou. Úkolem dětí je popsat, co se postupně se semínky děje.

 

Text pochází z publikace Činnosti k rozvoji řečových dovedností v předškolním vzdělávání. Autorkou je Marta Kryčová.