Mnoho nemluvících dětí se rozpovídá ve školce. Proč? Nestačilo by tedy dát nemluvící dítě do školky? Nač ho trápit logopedií?

Období, kdy děti nastupují do školky, je přirozeným obdobím rozumového „spurtu“ – rozvoj myšlení „nabírá na obrátkách“ a myšlení se rozvíjí skokově. U mnohých dětí se to projevuje především v řeči. Rozvoj jazykových schopností je navíc součástí výchovně-vzdělávacího plánu MŠ. Platí také, že některé děti dostanou více příležitostí k rozvoji řeči ve školce než doma. Je tomu tak proto, že:

  • Vnímavé a inteligentní matky rozumějí svým dětem i beze slov. Toto maminkovské umění však učitel ani děti ve školce neovládají. Proto vaše dítě dostává častěji příležitost komunikovat jinak, složitěji.
  • Děti mluví jednodušeji a pomaleji. Je snazší porozumět vrstevníkovi, opakovat slova po jiných dětech.
  • Děti dělají zajímavé věci. Dostávají se do svého světa her, který je pro ně důležitý a ve kterém se efektivně učí. Dítě tak neposlouchá jen pokyny, ale dostává více příležitostí k mluvení, protože jde o jeho zájmy.
  • Děti rády opakují a dělají věci skupinově. Když něco dělají všichni, je to větší zábava a spíše se přidají, podporují se v tom navzájem.

Ke správnému rozvoji řeči je důležité, aby dítě mělo možnost dostatečného kontaktu s jinými dětmi – v kolektivu, s vrstevníky, ale i se staršími a mladšími dětmi. Dítě nemusí chodit kvůli rozvoji řeči do školky, kontakt s dětmi mu můžete zajistit i jiným způsobem. Dítěti, u kterého je riziko narušeného vývoje řeči, však kontakt s vrstevníky stačit nebude.


Jak mému dítěti může pomoci učitel v MŠ?

Učitel v MŠ je dospělý, který s vaším dítětem denně tráví mnoho času. Využívá prvky a programy, které všestranně (i jazykově) rozvíjejí vaše dítě. Organizuje skupinové aktivity pro děti a dohlíží na jejich začleňování do kolektivu. Komunikační přístup, který k dítěti s těžkostmi v řeči volí, může zásadně ovlivnit průběh obtíží, stejně jako postavení dítěte v kolektivu.

Učitel může mnoho udělat tím, že:

  • Nepoukazuje na jinakost dítěte, neupozorňuje ho, nenapomíná, neopravuje ho ani mu neposkytuje zvláštní úlevy;
  • mluví s ním tváří v tvář, jednodušeji, pomaleji, zopakuje instrukce a rozloží je na menší kroky, déle čeká na odpověď;
  • pomůže mu vyjádřit se, rozlišuje, akceptuje a oceňuje i neverbální náznaky komunikace;
  • zapojuje dítě do kolektivních her, které jsou pravidelné, verbální i neverbální, založené na střídání se;
  • přidá dítě do skupiny k dětem, které jsou zhruba na stejné řečové úrovni;
  • podporuje jeho silné stránky a dohlíží na jeho začlenění mezi děti.


Ukázka pochází z publikace Logopedie včas - otázky a odpovědi, autorka: Mgr. Jana Pečarková.