Proč děti komolí slova? Proč tutéž hlásku řeknou v některých slovech správně a v jiných ne? Naučí se ji používat všude?

To, že umíme správně vyslovit nějakou hlásku, pokud je izolovaná, ještě neznamená, že ji budeme správně vyslovovat ve všech slovech. Způsob, jakým se hláska ve slově vyslovuje, záleží na tom, co stojí před ní i za ní. Jednodušší je vyslovit souhlásku v okolí samohlásek (oči) než ve shluku dalších souhlásek (cvrček). Hůře se vyslovují souhlásky, které mají ve svém okolí jiné podobné souhlásky (Strýc Šusta sušil švestky. Šel pštros s pštrosicí a pštrosáčaty.). Někdy se dokonce táž souhláska vyslovuje úplně jinak, pokud jsou v jejím okolí určité hlásky. Při vyslovení N ve slově NÁKUP dáváme špičku jazyka nahoru, při vyslovení slova BRANKA však špička jazyka celou dobu leží dole a nezdvíhá se (tzv. zadopatrové N – pozn. překl.). Pokud máte přátele ze zahraničí, na slově ČTVRT si pravděpodobně téměř zlomí jazyk, přestože umí vyslovit Č, T, V i R.

Proto je přirozené, že se dítě učí používat hlásky postupně. Nejdříve v jednodušších slovech, později i v těch těžších. Pokud jste už vytouženou hlásku zaslechli u dítěte v několika slovech, je dítě na nejlepší cestě, aby ji začalo vyslovovat všude, kde má být – chce to jen trochu času a správný řečový vzor (tedy abyste vy nebo okolí dítěte vyslovovali správně).

Malé procento dětí má velké obtíže s tzv. praxií (česky obratnost, zručnost – pozn. překl.), s realizací hlásek a pohybem jazyka. Jako by nedokázaly umístit jazyk na správné místo, přestože to vícekrát nacvičovaly. Umí samozřejmě vyslovit všechny hlásky, ale jejich běžná řeč je nesrozumitelná. Často komolí slova a vždy jiným způsobem. Tyto těžkosti potřebují pomalý, postupný, systematický a bohužel i dlouhodobý nácvik, se kterým vám pomůže logoped.


Jak své dítě mohu naučit hlásku, kterou neumí vyslovit?

Nácvik nové hlásky probíhá vždy ve čtyřech krocích: příprava, vyvození, fixace, automatizace.

Přípravou na vyslovení hlásky jsou dostatečně připravená ústa (jazyk, rty, čelisti, zuby, patro) a sluch (tzv. fonematický sluch, viz kap. 14.5). Dítě musí mít s novou hláskou předchozí zkušenost. Aby ji mohlo zopakovat, musí ji často slyšet a umět ji odlišit od jiných hlásek. Čtěte si básničky a pohádky, ve kterých se hláska často vyskytuje. Zdůrazňujte ji v řeči. Porovnávejte ji s jinými hláskami: had syčí SSS, vláček jede ŠŠŠ. Co dělá ŠŠŠ? Kdo dělá SSS? Ukaž mi, kde je miSSSka. A kde je myŠŠŠka? Opakujte různé grimasy a pohyby ústy, jazykem a rty. Můžete využít tzv. oromotorická cvičení (najdete je na internetu nebo v doporučené literatuře).

Když je dítě na výslovnost hlásky připraveno, snažte se ji společně napodobit (zkus zasyčet jako had, SSS). Když se dítěti podaří hlásku správně vyslovit, mluvíme o tom, že jste ji u dítěte vyvodili. Každá hláska se tvoří jinak – jazyk, rty, zuby dáváme do jiné pozice, přidáváme znělost nebo silnější proud vzduchu. Je důležité, aby byla hláska vyvozena správně, podle české normy – aby dobře „zněla i vypadala“. V opačném případě se nemá přecházet k dalšímu kroku.

Jestliže se dítěti podaří vyslovit hlásku samostatně správně, můžeme ji v řeči fixovat: vyslovovat ji nejdříve ve slabikách a v jednoduchých kombinacích (la, le, li, al, el, il, ala, ale, eli, bla, ble…), později v jednoduchých slovech (např. na začátku: lano, lyže, Lída), v složitějších slovech (na konci a uprostřed: měl, dal, malta), v ještě složitějších (slunce, klubko, koláč) a ve větách (Lucka leze. Luděk bude lodníkem.).

Častým opakováním v příbězích, v popisech obrázků, při čtení a mluvení se potom hláska zautomatizuje a dítě ji postupně začne používat všude.

Jestliže tedy chcete svoje dítě naučit novou hlásku, musíte postupně projít všemi fázemi: od přípravy a vyvození přes fixaci až po automatizaci. V tomto pořadí to probíhá i přirozeně, jen jsou jednotlivé fáze rychlejší a někdy je ani nepostřehneme. Pokud se v některé z těchto fází „zaseknete“ (obvykle to bývá právě fáze vyvození, ale i přípravy nebo automatizace), kontaktujte logopeda, který vám pomůže a zjistí, proč se dítěti nedaří novou hlásku vyslovit.


Co mám dělat, když moje dítě některou hlásku umí vyslovit, ale nepoužívá ji?

K tomu, aby dítě začalo novou hlásku používat všude tam, kde je to třeba (a nepoužívat tam, kde není), je nutný čas. Novou hlásku dítěti často opakujte, zvýrazňujte ji v řeči, čtěte si básničky a pohádky, ve kterých se často vyskytuje. Potom hlásku společně s dítětem hravou formou spojujte do slabik, později ji zkuste používat ve slovech, ve větách a rozhovorech.

K tomu, aby ji dítě začalo používat, je důležité mnohonásobné opakování. Potřebujete se tedy vyzbrojit baterií zábavných cvičení a neprůstřelnou trpělivostí. Když už dítě během soustředění dokáže hlásku vyslovit ve slovech a ve větách, můžete od něj začít požadovat, aby se opravovalo, a upozorňovat je na to, že hlásku vyslovilo nesprávně.

Některé dítě může na takové opravy reagovat podrážděně. Jestli je to váš případ, navrhněte mu čas, kdy budou tyto opravy povoleny. Například během společného večera si musí pořád dávat pozor na to, aby naučenou hlásku vyslovovalo správně, a vy ho můžete opravovat. Po zbytek dne už ne. Tento čas postupně navyšujte.

U školáků se hlásky dobře automatizují i během hlasitého čtení.


Ukázka pochází z publikace Logopedie včas - otázky a odpovědi, autorka: Mgr. Jana Pečarková.