Pracovat ve škole by měli hlavně žáci.Tímto pravidlem není myšleno nějaké pracovní nevolnictví. Je to aplikace činnostního pojetí výuky, tedy myšlenky, že žáci si nejlépe osvojí poznatky, které sami získají. Učitel není ve třídě od toho, aby zde celou hodinu mluvil. Je tu od toho, aby komunikaci moderoval. Učitel by neměl svým žákům vytvářet studijní opory plné zbytečného učiva formou odrážek ani jim diktovat téma do sešitu. Žádné „přežvýkávání“ materiálů do memorovací podoby! Měl by je vést k tomu, aby podstatné informace dokázali získávat sami, nejlépe z primárních pramenů.

V pařížské École 42 žádní učitelé nejsou a její studenti si opravují práce navzájem. Studenti si musí vždy vytvořit to, co k práci potřebují, když plní své dlouhodobé úkoly. Hlavním cílem zakladatele této školy bylo pěstovat ve studentech mix kreativity, kritického myšlení, schopnosti spolupráce a iniciativnosti, aby mohli v budoucnu uspět v jakémkoli odvětví. Tyto principy lze uplatnit i v běžné škole. Dává přece smysl připravovat žáky na reálný svět bez učitelů tím, že se učitel upozaďuje až do té míry, že ho žáci nepotřebují.

Čím víc pracují žáci a čím méně učitel, tím je proces kvalitnější a didakticky správnější. Ale to neznamená, že učitel zadá nějaké nesmyslné opisování nebo nechá žáky vypracovávat cvičení v učebnici. Ani nic podobného jako promítání odrážek v interaktivní tabuli nebo výčet nějakých položek v powerpointových prezentacích. V žádném případě! Pokud prezentaci netvoří sami žáci, PowerPoint je při výuce sprosté slovo!

 

  

Škola může být zábava jak pro žáky, tak pro učitele. Robert Čapek v Líném učiteli radí, jak na to.

 

Celé procesuální spojení vypadá takto: Žáci pracují proto sami, že je to baví a dostali zajímavý úkol nebo atraktivní problém či kreativní zadání. To, že ve třídě na základě vhodných metod žáci pracují, neboť je to díky zábavnému a aktivizujícímu charakteru práce zajímá, má řadu dalších výhod. Především to uvolňuje ruce učiteli, který má nyní hodně času na individuální práci s žáky. Je to také dobrá prevence proti nekázni a spouštějí se ty správné konformní procesy (o tom všem píšu dále). Třída pracuje a učitel se může věnovat jednotlivým žákům, rozmlouvat s nimi, dávat jim zpětnou vazbu a posilovat je. Nemá nohy na stole, ale pohybuje se po třídě a rozdává svými pochvalnými slovy dobrou náladu a povzbuzení. Právě taková práce líného učitele nejvíce nabíjí energií!

Jestliže žáci pracují a baví se aktivitou, učiteli se otevírají možnosti pro mnoho dalších činností. Jak už bylo výše uvedeno, může mlčky a s úsměvem chodit po třídě a sledovat žáky při práci, může je podporovat dobrým slovem, může je upozorňovat na úskalí dané činnosti. Ale také může sednout za svůj stůl a pracovat! Samozřejmě, že ne opravovat testy (které nedává!) nebo parafovat sešity (což nedělá!), ale chystat se na další část hodiny, nebo dokonce připravovat další hodinu. V zahraničních školách si učitel v takovém případě položí na katedru vlaječku nebo jiný symbol toho, že ho nikdo ze třídy nemůže oslovit. Až svou práci dokončí, vlaječka ze stolu zmizí. Do té doby platí ono „daltonské“, když něco nevíš, zeptej se spolužáka. Pokud neví ani on, zeptej se dalšího. Teprve pak jdi za učitelem.

 

Ukázka pochází z publikace Líný učitel od Roberta Čapka.