Líný učitel: Učitelé, předávejte lásku ke svému oboru!

Jak to udělat, pokud byste chtěli někomu představit město, kde jste se narodili, kde žijete a které milujete? Nejspíše byste hosta zavedli na ta nejkrásnější místa. Snažili byste se, aby prožil něco zajímavého a zábavného. Předávali byste mu své vlastní zážitky, dojmy, emoce – tak aby pochopil, jak inspirativní je to místo. Zkoušeli byste svého hosta z názvů náměstí? To jistě ne! Měli byste radost, kdyby zabloudil ve slepých uličkách, pro cizince nepochopitelných? Ne. Trestali byste ho, kdyby nevěděl, kam ve vašem městě jezdí každá linka místního autobusu? Vyloučeno.

A přesně takové je i vyučování. Učitel má rád svůj obor, je „insider“, člověk uvnitř, a jeho úkolem je prezentovat z něj to nejzajímavější svým hostům – žákům. Učitel předává zážitky a posiluje radost z objevování, pozitivní emoce z úspěchu a motivaci z nezdarů, které netrestá. Pak se žák bude v předmětu cítit dobře, bude rád pracovat a učit se novým věcem.

Ve sborovnách se často ptám například učitelů přírodopisu: „Když máte žáka ve svém předmětu celé čtyři roky, jaký je váš hlavní vzdělávací cíl?“ V drtivé většině odpovídají: „naučit ho základní poznatky“ nebo „aby měl přehled“ a podobně. Proč každý z nich neřekne, že mu jde o to, aby žák miloval přírodu? Přece to, co mám rád, chci i poznat, snažím se to chránit, starám se o to. Ano, veďme žáky k lásce k přírodě. Potom už stačí jen je naučit, jak se v ní chovat jako objevitelé nebo výzkumníci.

Jak s láskou k přírodě souvisí snaha pomýleného učitele naučit žáky funkci Golgiho aparátu a podobné „lahůdky“? Opravdu nevím a podle mého soudu to s tím aparátem nebude zase tak důležité.

Dobrý učitel dokáže děti nadchnout pro svůj obor. Naučte se v Líném učiteli jak na to!

Je celkem jednoduché stanovit si správné cíle, ale je obtížné jich dosáhnout. Anebo ne? Láska k přírodě, ekologické chování, environmentální postoje – to jsou cíle moderního učitele. Cesta k nim nevede přes zkoušení z lichokopytníků nebo memorování složení buňky. Zato když se jich podaří dosáhnout, mohou vést k reálnému krmení lichokopytníka nebo opravdovému bádání o buňce – protože to samotného žáka bude zajímat. Veďme své žáky k tomu hlavnímu a vyhněme se "pidlikatění" nad hloupostmi.

Co je důležitější, vyjmenovat všechny Horovy sbírky, nebo si sám zvolit báseň a hovořit o ní? Znát díla zpaměti, nebo rozumět literatuře? Procvičovat do úmoru matematické příklady, se kterými se nikdo v životě nesetká, nebo bavit se logickými hádankami? Hrát fair play, nebo podlehnout názoru, že je nutné vítězství za každou cenu a účel světí prostředky? A pozor, nejde mít obojí!

I když k různým cílům vedou odlišné cesty, jedna blokuje druhou. Chápu, že ideální by například bylo, aby student znal k maturitě všechny sbírky, byl kovaný ve větném rozboru, a navíc miloval literaturu a svůj rodný jazyk! Ale takhle to nefunguje. Buď mi jde o konstruktivistické získávání poznatků, anebo to žákům nadiktuji. Buď budu drilovat větný rozbor, anebo budeme číst zajímavý text s porozuměním. Buď hrajeme čestně – nebo falešně. Je to dané naší učitelskou filozofií, didaktickým mistrovstvím, nebo naopak neumětelstvím. Líný učitel má jasno. Nechce se trápit se žáky, které jeho obor nebude bavit. Nechce ztrácet energii donucováním a ničit své nadšení v apatické třídě. Používá dobrou didaktiku k tomu, aby to děti bavilo, a ukazuje jim důvody, proč mít rád jeho předmět. Až se to opravdu stane a ony si jeho předmět zamilují, má líný učitel po starostech. Bude žákům předkládat zajímavé aktivity a oni budou pilně a tvrdě pracovat – a často o tom ani nebudou vědět. Protože je to bude bavit. Jít na to přes postoje, přes žákovu hlavu a srdce, to je vlastně jediný možný způsob.

Ukázka pochází z publikace Líný učitel: Jak učit dobře a efektivně od Roberta Čapka.

V sérii článků Líný učitel jsme již publikovali:

Líný učitel: "Pygmalion efekt" ve třídě - jak jej využít?