Z hlediska klimatu třídy, práce ve třídě, didaktiky, a hlavně pedagogické psychologie jsou na obě otázky celkem jasné odpovědi. Mohou existovat i individuální řešení, ale obecně je řešení nabíledni. Aby třída dobře pracovala, měla by mít jistou hierarchii. Do třídy patří žáci všech úrovní. Ti pomalejší nebo v něčem horší nejsou třídě ke škodě, ba právě naopak, pokud se využívají vhodné aktivity. Úspěšnější žáci se vzájemným učením učí velmi důležité dovednosti.

 

 „Ti chytří“ versus „Třída blbců“

Jestliže se úspěšní žáci seskupí do jedné třídy a ti druzí do druhé (učitelé ve sborovně otevřeně mezi sebou říkají „třída blbců“), přestanou fungovat některé mechanismy, jež se vytváří v nových třídách, ale zde budou podivně pokřivené. To mimo jiné znamená, že i třída jedničkářů bude mít při klasické výuce neúspěšné žáky, a ti na to do té doby zvyklí nebyli. Třída neúspěšných žáčků si také vytvoří svou špičku, ale hluboko pod úrovní té první. Bohužel však nebude vůbec funkční, tedy nebude se jako špička třídy chovat (například co se pomoci a vzájemného učení týká). Pro nekvalitní učitele, kterých je ve školách až příliš, bude učení v „hloupé třídě“ peklo.

Podle mých zkušeností se v obou třídách také zhorší vzájemné vztahy mezi žáky. Pamatuji si takové třídy, učil jsem v obou jeden předmět. Ale, zdánlivě paradoxně, se mi učilo mnohem lépe ve třídě slabších žáků. Vše, co jsem připravil, udělali. Pomalu, ale jistě. Všech aktivit se s chutí zúčastnili. Když se jim něco nedařilo, zabojovali. Měli jsme skvělé vztahy. Třída chytrolínů byla až příliš vychytralá. Především věnovali svůj intelekt na to, jak se vykroutit z práce. Každou aktivitu zkoumali s důkladností habilitační komise. Co když se stane to? Co když udělám tohle? A než jsme probrali všechny eventuality, včetně požárního poplachu, v té první třídě už by měli svou práci dávno hotovou.

 

Jak je to s propadáním?

Propadání má smysl výhradně na prvním stupni. Učitelé, výchovní poradci a jiné specializační profese a vedení školy se dohodnou, že žákovi v dané třídě propadnutí pomůže. Učivo se probere ještě jednou a dítě získá rok vývoje navíc. Na základě portfolia, analýzy produktů, odborné interpretace jeho progresu, po dohodě s rodičem, a bez pětek!

Ale na druhém stupni negativa převažují. Propadání tam nemá v drtivé většině případů smysl. Nemá cenu nechat žáka propadat, neboť se jen o rok prodlouží vzájemné trápení a daný žák většinou nabourá klima v té třídě, do které propadne. Zvláštní pozornost je třeba věnovat případům, kdy žák propadá z jediného předmětu, tam by se měl chytnout za nos především učitel. A vůbec, opravdu musí žáci dostávat ve škole špatné známky?! Nemusí.