Pohádky a pověsti provázejí lidstvo už od nepaměti jako základní žánry lidové slovesnosti. Přenáší se vyprávěním z generace na generaci a nesou s sebou důležitá a jedinečná poselství o morálce, vzorech chování nebo významu určitých míst. Zasněte se spolu se svými dětmi a vyzkoušejte si námětovou nebo dramatickou hru (ukázka z publikace Rozvíjíme děti s využitím příběhů a veršů) s pohádkou nebo pracovní listy z našeho pracovního sešitu KuliFerda - Pohádky a pověsti.

Pohádky učí děti rozlišovat dobro a zlo, pověsti předávají vztah k rodnému místu, osobě či významnému rodu. Bez pohádek si dětství ani neumíme představit. Ve všech kulturách po celém světě se dětem vyprávěly a vyprávějí příběhy, které se ve skutečnosti nikdy neodehrály, v nichž vystupují bytosti a tvorové, jejichž existenci zatím žádný přírodovědec nedokázal, v nichž se dějí věci neuvěřitelné a nadpřirozené, mnohdy i odporující fyzikálním zákonům.

Pohádky jsou zkrátka jedinečné. Svůj obsah čerpají z lidové kultury – folklóru. Jsou útvarem nesmrtelným, přežívajícím jednotlivé generace. Pohádky současně baví i vychovávají, a to způsobem, který dokáže přímo oslovit dětskou duši.

Většina pohádek vznikla v dobách, kdy bylo velmi důležitou součástí života náboženství. Proto se v pohádkách bohatě vyskytují i náboženské motivy a také mnoho biblických příběhů je podobné povahy jako pohádky. Až do 17. či 18. století se pohádky vyprávěly, a to jak dospělým, tak i dětem (a v odlehlých kulturách se vyprávějí doposud). V Evropě bylo vyprávění pohádek hlavní zábavou v zimním období.

Jako pohádky „klasické“ v naší kultuře označujeme pohádky bratří Grimmů, Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena, ale i Karla Čapka a Jana Wericha. Bratři Grimmové, Erben i Němcová lidové pohádky sbírali, třídili a přepisovali. Vedle toho Čapek aWerich vytvářeli nové, autorské pohádky.


Hry s pohádkami

Pohádka se může stát východiskem pro hru námětovou nebo dramatickou. Rozdíl mezi oběma způsoby, zejména u dětí předškolního věku, je ale poměrně malý.

Námětová hra je hrou „na něco nebo s něčím",nemá dramatický děj ani neřeší žádný dramatický konflikt. Děti v ní však podobně jako v dramatické hře mohou vstupovat do rolí – hrát si na někoho, být někým jiným.

V dramatické hře však musí řešit (přiměřeně svému věku a schopnostem) nějaký problém – konflikt. Například v pohádce „O Bradáčkovi" spočívala dramatičnost hry v neposlušnosti kozlíka Bradáčka, na kterou děti musely reagovat, např. v roli lesa varovaly Bradáčka před medvědem, nebo se v roli Bradáčka vžívaly do situace, kdy byl uvězněn v brlohu medvěda.

Ať už zvolíme jakýkoli způsob, hru námětovou nebo dramatickou, je důležité, abychom si uměli odpovědět na dvě základní otázky: o čem pohádka je (jaké má téma) a proč a k čemu chceme právě tuto pohádku použít (jaký si stanovíme cíl). Ve většině pohádek můžeme také najít vedle hlavního tématu i témata vedlejší. Záleží pouze na nás, které z nich zvolíme. Určení tématu je důležité zejména pro naši přípravu. Čím přesněji ho dokážeme určit, tím snadněji se nám bude námětová nebo dramatická hra připravovat. Určení tématu a vzdělávacího cíle je pomyslnou osnovou, vodítkem naší přípravy, která nám pomůže, abychom zbytečně neodbočovali od zvoleného tématu, a nerozmělňovali tak zvolený pohádkový příběh.

Jednou z možností, jak upravit literární předlohu pro námětovou či dramatickou hru, je vlastní převyprávění = přepis daného textu. Při něm totiž většinou vynecháváme všechno, o čem si myslíme, že bude pro hru nepodstatné, a naopak přidáváme to, co by mohlo být pro naše děti přitažlivé a zajímavé a čím bychom se mohli co nejvíce přiblížit k cíli, který jsme si stanovili. Písemný záznam takto upraveného textu pak rozdělíme do jednotlivých situací a pro ně hledáme způsob realizace. To znamená, že zvažujeme, zda půjde o improvizaci, hru v roli, nebo pouze o informaci o dané situaci. Zvažujeme, jaké metody, techniky a způsob vedení použijeme (vnitřní učitelka v roli, boční – informace o ději), jaké pomůcky budeme potřebovat, v jakém prostoru se bude hra odehrávat a jakou časovou dotaci budeme potřebovat.

Převyprávěný text ale není určen dětem. Jde o jakýsi první pracovní scénář, který v průběhu další práce budeme pravděpodobně dále upravovat, přepisovat apod. Seznámení dětí s obsahem (převyprávěné nebo původní) pohádky před hrou by totiž silně omezilo jejich fantazii a představivost, děti by se pak snažily pouze opakovat to, co slyšely.


Pracovní listy ke stažení a tisku:

  • Souboj s drakem (omalovánka)
  • Kouzelný kobereček - Na kouzelném koberečku chybí některé tvary. Dokreslíš je tak, aby vše bylo jako v prvním řádku?
  • Krátká a dlouhá slova - Poznáš všechny pohádkové postavy? Slova, která mají v názvu jen jednu slabiku, zakroužkuj žlutě, slova se dvěma slabikami modře a se třemi slabikami červeně. Kterých je nejvíce?

Pracovní listy stáhnete >>ZDE<<.


Ukázka textu pochází z publikace Rozvíjíme děti s využitím příběhů a veršů (již není v prodeji), pracovní listy z nového pracovního sešitu KuliFerda - Pohádky a pověsti.