Ze všech stran slýcháme, jak je komunikace důležitá. Tím spíš ve škole. Žáci by samozřejmě měli komunikovat slušně a s respektem jak mezi sebou, tak s učitelem. Ale co učitel? Jak komunikovat s žáky? Jak nastavit ve třídě pohodové klima? Jak to udělat, aby do školy chodili rádi žáci i on? Přečtěte si článek s ukázkou z publikace Roberta Čapka Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny!

Učitel ovlivňuje klima tím, jak kázeňsky vede třídu. Dobré vyučování má preventivní účinky na nespolupracující a neukázněné chování, na agresivitu i špatné vztahy ve třídě. Proč žáci zlobí? Zejména ze tří důvodů. Nebaví je výuka, a tedy se nudí, nemají pozornost a práce je pro ně příliš obtížná. To suportivní a klimatické vyučování nedovolí. Nikdo se nenudí, pozornosti má každý žák dostatek (jak spolužáků, tak učitele) a úkoly pro každého s možností chybovat mají také svůj pozitivní účinek. Dobré vyučování je teambuildingové. Těžko o přestávce udeříte někoho, s kým jste ještě v hodině úspěšně řešil úkoly a bavil se při této práci. Ne vždy Líný učitel začíná od nuly. I v jeho škole mohou být žáci, kteří už ztratili zájem o vzdělání. Avšak zákonitosti dobrého klimatu ve třídě pracují i tak ve prospěch učitele. V takovém případě je potřeba správně využít psychologické procesy, které můžou dobrou aktivitu vyvolat. Dobrá didaktika podporuje vhodné klima, které žáky strhává do hry neboli práce, což v nejlepším případě splývá.

Moderní výuka Líného učitele mu také uvolňuje ruce pro motivační, posilovací, kontrolní i další činnost ve třídě. Když učitel během výkladu přestane mluvit a ně koho napomíná, v ten okamžik končí práce ve třídě. Na toho, kdo projevuje nespolupracující chování, je upřena pozornost celé třídy. Tento způsob řešení v podstatě posiluje nekázeň. Nespolupracující žák je za hrdinu. Když je někdo ze žáků s učitelem v rozepři, požívá respekt Robina Hooda. V klimaticky dobře spravované třídě to funguje přesně naopak. Kdo vyrušuje – kazí hru. Pokud někdo v rámci skupinové práce nespolupracuje, má učitel prostor za ním jít a zjistit, co se děje, aniž si toho zbytek třídy všimne. Učitel má v tomto případě řešit problém způsobem, kterým neposiluje toho, kdo narušuje výuku. Žákovi pak stačí domluvit nebo jej třeba vtáhnout do hry speciálním úkolem přímo pro něj.

Ve výuce jsem dělal skupinovou práci na téma husitství. Jeden žák se přihlásil s tím, že mu tento úkol nesedí. Odpověděl jsem mu tedy, že mu dám jiný úkol, který bude speciálně pro něj. Měl popsat, kým by byl rád v husitské době. V rámci tohoto řešení situace dostal individuální přístup s diferenciací obtížnosti. Zároveň získal novou motivaci, protože dostal něco extra od svého učitele. Navíc byl za splnění úkolu sám zodpovědný. Na tato řešení má učitel čas, pokud se ve třídě dějí dobré procesy a dobrá didaktika. Kdybych dělal v hodině pouze výklad, na takovéto řešení bych neměl čas a žák by nezískal možnost se realizovat.

Všechny prvky klimatu spolu souvisejí, působí celistvě, jednotlivé komponenty nelze oddělit. Mluvme třeba o konformitě. Pokud učitel pouze vykládá nebo promítá nějakou nudnou prezentaci, je ve třídě nuda, převládá v ní apatie. Každý, kdo zvedne ruku, v podstatě pracuje proti špatně vybudovanému klimatu třídy, které tomu není příznivé. Takový žák je považován za šprta, protože normální je v této třídě nehlásit se. Na žáky, kteří by i chtěli něco říct, je tím vyvíjen tlak, aby nespolupracovali s učitelem. Zatímco když učitel zadá aktivitu, při níž pracuje většina třídy, protože je to baví, konformní procesy pracují v jeho prospěch. Je velmi těžké – i pro toho největšího lenocha – držet si odstup a nespolupracovat ve skupině pěti spolužáků, kteří o něčem debatují, pracují, a navíc je to baví.

Komunikace ve třídě

Učitel ovlivňuje klima tím, jak komunikuje a jaká jsou pravidla pro komunikaci ve třídě. Učitel by měl respektovat vyváženost komunikace mezi ním a žáky. Ba co víc, Líný učitel byl měl pracovat tak, aby komunikace ve třídě byla co nejvíce na straně žáků. Sám v ideálním případě jen moderuje její tok, určuje například, jak dlouhá bude porada týmů, jak bude vypadat prezentace, jak bude komunikováno vzájemné hodnocení žáků a podobně. Komunikace by měla být optimistická a podporující, zbavená ironie a sarkasmů.

Dalším důležitým rysem komunikace ve třídě je, že by měla být nestresující. To znamená, že žák třeba není netrpělivým pedagogem přerušován a nikdo za něj nedokončuje věty. Je také svobodná, neboť učitel nereguluje komunikaci striktně jako výslech, nevynucuje si jen stručné a správné odpovědi na své otázky. Každý názor je považován za legitimní, všichni mají právo na vyjádření a slušnou odpověď. Učitel ponechává žákům přiměřený prostor na jejich sdělení. Podívejte se na další důležitá pravidla komunikace mezi učitelem a žáky:

- Komunikace má svá pravidla.

- Nelze se překřikovat, rušit se nebo používat nevhodné výrazy.

- Musí být vyvážená. Názor každého má svoji váhu, nikdo není upřednostňován. Učitel se obrací na všechny své žáky. Jestliže je někdo komunikačně zdatnější, asertivnější nebo pohotovější, učitel vyvažuje a dává prostor i druhým. Měla by být i pro žáky aktivizující, zábavná a podněcující k vyjádření, ne suchá, nudná a nepodnětná.

- Měl by v ní být obsažen i humor, nejen ten učitelský, ale i žákovský, který zlepšuje náladu a podporuje týmového ducha, soudržnost třídy a spokojenost žáků.

- Je také nutné, aby byla nepovýšená. Učitel sice vede komunikaci ve třídě, potvrzuje její pravidla, nabízí její témata, avšak měl by využívat každou příležitost, která mu umožní upozadit se a odlehčit své mocenské pozice. Tím se žáci v komunikaci „osmělí“ a mají k ní více prostoru. Sebehodnocení žáků, metody vzájemného učení, komunitní kruh, to vše jsou některé z mnoha příkladů, kdy se komunikace může „narovnat“ a zrovnoprávnit všechny její účastníky.

- Učitel by se měl vyvarovat citových, vynucujících si výlevů a indoktrinace žáků svými vlastními postoji. Sám by je měl vést k dovednosti si takové postoje vytvořit, umět je vyložit, obhájit a respektovat u druhých.

- Neměl by zneužívat svou intelektuální převahu.

- A v neposlední řadě, komunikace ve třídě by měla být rovná, férová. Učitel by neměl lhát, vymlouvat se a mlžit. Teprve potom může to samé vyžadovat i po žácích. Tedy žádný sarkasmus a ironie, žádný řev a křik, žádné ponižování nebo zlehčování nemá ve škole místo. Ve třídě není žádná otázka hloupá, zato může být hloupá zbytečná netrpělivost učitele a jeho nekorektní odpověď. Právě komunikace je to, co skvěle rozvíjí dobrá didaktika, zato ji ničí frontální výuka a vymáhání poslušnosti. Pro podporu komunikace věnujme aktivity se stejnou vážností jako pro učivo v našem předmětu! Vyplatí se to nám i žákům. Jedna z klasických metod pro podporu komunikace je „Akvárium“:

Diskutující skupina žáků (sedící v kruhu nebo proti sobě na židlích) je obklopena druhou skupinou „pozorovatelů“. Podle účelu můžeme pracovat buď se dvěma základními skupinami (např. 10 a 10 členů), nebo třídu rozdělit na menší části; pracují vždy dvě a dvě pospolu (např. diskutující skupina dvoučlenná, skupina pozorovatelů tříčlenná). Vhodné téma je takové, které umožňuje variabilní pohledy a řešení. Diskutující skupina dostane čas na diskuzi, skupina pozorovatelů sleduje její průběh. Po skončení diskuze obě skupiny diskuzi hodnotí. Někdy lze stanovit pravidlo, že pozorovatelé přecházejí mlčky na stranu té skupiny, která je v diskuzi přesvědčila. Je vhodné, aby pozorovatelé měli kritéria pro hodnocení diskuze, která může být hodnocena jak po obsahové stránce (hodnota argumentů), tak po stránce formální (schopnost reagování na příspěvky, úroveň naslouchání a podobně). Diskutující mohou dát zdvižením ruky najevo, že si přejí být v diskuzi vystřídáni. V tomto případě je střídá některý z pozorovatelů (lze i určit, že je to ten, který stojí na jejich straně a má další argumenty ve prospěch daného názoru). Akvárium není hádka, ale klidná a zajímavá debata s přísnými komunikačními pravidly!

Spoluúčast žáků na dění ve třídě

Učitel ovlivňuje klima tím, jak se žáci podílejí na výuce, na životě třídy, na svém vzdělávání. Velmi důležitým prvkem klimatu je to, aby se žáci podíleli na svém vzdělávání. To je vhodné realizovat mnohými způsoby na různých úrovních. Školské parlamenty jsou skvělá věc, zvláště pokud správně fungují, ale Línému učiteli jde především o každodenní podíl žáka na rozhodování při práci ve třídě. Jakou skupinu pro práci si vybere, jaké téma zvolí, jakého tvora zpracuje nebo pro jakou zemi se rozhodne ve svých úkolech – takové volby musí být žákovým každodenním chlebem. Ale i o úroveň výš. Žák si vybírá způsoby zpracování úkolů, sám si projekty připravuje a problémy nachází. Představme si to tak, jako bychom připravovali kolegu odborníka. Jeho samostatnosti musí přibývat, postupně roste prostor pro jeho vzlet a zvyšuje se jeho podíl na společné práci. To je dobrá didaktika, to odpovídá filozofii Líného učitele.

Pravidla

Učitel ovlivňuje klima tím, jaká pravidla ve třídě určil a jak je vymáhá. K pravidlům, jež jsou pilířem klimatu ve třídě, jen tolik: musí je vymáhat učitel autoritou, kterou žáci respektují. Ta se nezískává strachem nebo výhrůžkami. Učitel je v české státní škole až příliš často dozorcem namísto toho, aby byl průvodcem. Pro toho, kdo používá špatnou didaktiku, jsou pravidla pro žáky jasná. Seďte, mlčte, poslouchejte moje moudra a pište si je. Anebo hůře – seďte, mlčte, opisujte moudra z učebnice nebo prezentace. V každém případě se je doma naučte, „učitel“ je bude zkoušet! To nejsou pravidla moderní školy.

Zato když učitel využívá pestrou paletu aktivit, her a metod, žáci se naučí adaptovat na pravidla těchto činností. Záhy se všichni naučí, že pokud pravidla nedodrží, žádná zajímavá činnost nebude. Třída pak sama působí „samočisticím“ způsobem, žáci se navzájem upozorňují a také posilují ve správném chování. Nic není vynucené, ale jde o dobrovolné, vědomé a nenásilné dodržování pravidel. Je to učení příčina – důsledek: nejsou pravidla, není hra! V opačném případě si všichni užijeme radosti a zábavy dost.

Text pochází z publikace Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny.
Autorem je Robert Čapek.