Specifické poruchy učení a chování (SPUCH) jsou dnes v pedagogice velmi častou diagnózou a asi každý učitel se se s žákem s těmito problémy již setkal. Každý takový žák je jiný, a tak není snadné k nim z pozice učitele přistupovat. Tento článek stručně nastiňuje, o jaké poruchy se jedná, proč vznikají, jak se projevují a jak je zvládat.

 

Vymezení specifických poruch učení a chování

Rodiče si přejí, aby jejich děti byly šikovné, bystré a spokojené. Chtějí, aby se měly lépe než oni sami. Bohužel ne vždy se to daří. Některé děti jsou zlobivé, nepozorné, neklidné, odolávají našim dobře míněným radám. Mezi takovými dětmi najdeme i některé se specifickými poruchami učení a chování (SPUCH).


Jaké jsou dětí s SPUCH?

 Děti se specifickými poruchami učení a chování se vyznačují zejména tím, že jsou zbrklé, impulzivní, neklidné, mají problémy s učením a respektováním pravidel. Ve škole jsou žáci se zmíněnými handicapy označovaní jako žáci integrovaní. Vedle toho máme ve třídách i mnoho žáků s diagnózou specifických poruch učení a chování, kteří integraci nemají, ale mají nárok na speciální podporu.

Z formálního hlediska se žáci se specifickými poruchami učení řadí mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Předpisy jsou koncipovány tak, že učitel není oprávněn udělovat diagnózu specifických poruch učení a chování. To je záležitostí školského poradenského zařízení, kam se obrací buď škola za svolení rodičů, nebo i rodiče sami.

Obě diagnostické kategorie – specifické vývojové poruchy učení a chování se navzájem prolínají, a proto je nelze od sebe oddělit. V jejich rámci je užitečné rozlišovat dva typy: specifické poruchy učení a specifické poruchy chování. Jedná se o velké zjednodušení a v současnosti se objevuje trend už nevydělovat jednotlivé poruchy samostatně, nicméně pro lepší pochopení příznaků je vhodné toto dělení uvést.

 

Specifické poruchy učení

Jedná se o označení pro různorodou skupinu poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Mohou se vyskytnout v kombinaci s jinými formami postižení (jako jsou např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emocionální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitele).

Specifické poruchy chování jsou spojeny s oslabením ve funkcích a schopnostech, které mají zodpovídat za řízení, regulaci a integraci chování, a to při inteligenci nejméně v mezích širší normy. Patří sem psychické funkce a vlastnosti zakotvené v centrálním nervovém systému, jako je pozornost, reaktibilita, úroveň aktivace, cílesměrnost, sebekontrola, ale také řeč jako důležitý činitel autoregulace a další. Oba dva typy poruch se mohou, ale i nemusí vyskytovat společně. Je nutné si uvědomit, že specifické poruchy chování vedou často ve svých sekundárních důsledcích k nedostatečnému využívání kapacity rozumových schopností. Tím se snižuje výkonnost dítěte a mohou se objevit výukové problémy.

O poruchách učení mluvíme až tehdy, když se dítě začne učit školním dovednostem (čtení, psaní, počítání). Nemůžeme označit dítě za dyslektika, když se ještě neučilo číst. V tomto období si můžeme všímat pouze určitých signálů, které nás upozorní na možné riziko poruchy. Často se setkáváme s problémy v motorice, pravolevé a prostorové orientaci.


Symptomy lehkých mozkových dysfunkcí (ADHD): poruchy pozornosti a soustředěnosti
 
1. Poruchy pozornosti a soustředěnosti
Rychlá únava pozornosti, kolísání pozornosti, malý rozsah pozornosti, neschopnost zaměřit pozornost na podstatné znaky a situace, ulpívání pozornosti.
 
2. Hyperaktivita (případně hypoaktivita)
Ve škole hyperaktivní dítě vybíhá bezdůvodně z lavice, stále musí měnit polohu těla. Hyperaktivní děti jednají zbrkle, bez uvážení. Tyto děti často nejdřív jednají a až potom přemýšlí nad možnými následky svého chování. Tento nevhodný způsob komunikace dostává děti s poruchou často do konfliktních situací nejen s dospělými, ale i s ostatními dětmi. Ostatní ho jednoduše nemají v oblibě. S hypoaktivitou, která je opakem hyperaktivity, se lze setkat méně často.
 
3. Emoční labilita, impulzivita
Výkyvy v prožívání citových stavů, nedostatečná citová stabilita. Opakem je citová tupost, kdy dítě nemá zájem ani potřebu komunikovat. Objevuje se společenská nezralost, neschopnost přizpůsobit se obecně přijímaným pravidlům, nedostatek vůle, výkyvy nálad, nedostatečná sebekontrola, zvýšená dráždivost. Chování těchto dětí je často velmi spontánní, postrádá zábrany. Impulzivita je typická tím, že dítě mezi impulz a čin nevkládá rozvahu. Okamžitý podnět vzbudí okamžitou reakci.
 
4. Percepční poruchy a poruchy motoriky 

Objevují se nedostatky ve smyslovém vnímání i poznávacích činnostech. Častá je kombinace dyspraxie – motorická nešikovnost, nedokonalá zraková a sluchová percepce, problémy s orientací v prostoru a ve vlastním tělesném schématu, potíže s pravolevou orientací a jiné. Časté bývají i nedostatky ve vnímání času, časových vztahů, které jsou velmi nápadné při výuce např. dějepisu. Orientace na časové přímce je pro mnohé nadlidský úkol.

 
5. Poruchy motorické koordinace
Neobratnost, nešikovnost.
 
6. Poruchy myšlení a paměti
Unáhlené myšlení, skoky v logickém myšlení, spojování nesouvisejících věcí, nedostatek abstrakce. Problémy při vybavování uložených představ, které netvoří žádný ucelený systém.
 
7. Poruchy řeči
Nejčastěji se setkáváme s artikulační neobratností, kdy dítě umí vyslovovat izolované hlásky i celá slova, ale artikulace je namáhavá a řeč je někdy obtížně srozumitelná. Typické jsou také specifické asimilace – týkají se sykavek a tvrdých a měkkých hlásek (d, t, n, ď, ť, ň), kdy dítě umí jednotlivé sykavky vyslovit, ale v celých slovech je zaměňuje.
 
8. Neurologické abnormality a nepravidelnost na EEG.
 
9. Zvláštnosti v sociálním chování
Nedostatečná citlivost a špatné rozlišování sociálních norem (vlezlost, lehkomyslnost, zbrklost), nerespektování autorit.
 
10. Snížená sebeúcta
Mnohé děti s ADHD trpí sníženou sebedůvěrou, sebeúctou. Typické jsou jejich vlastní komentáře, kdy říkají, že jsou hloupé, že něco nezvládnou apod. Některé se naopak chovají agresivně, což souvisí s jejich snahou kontrolovat situace.
 
11. Výrazné nerovnoměrnosti ve výkonových zkouškách (testech),¨v prospěchu a v chování
Často se jedná o nepochopitelné rozdíly, které bývají záhadou pro učitele i rodiče. Dítě to nedělá naschvál, nemůže za to. Jednoduše řečeno: „Včera to bylo na jedničku a dnes s bídou na čtyřku.“
 
12. Poruchy učení
Mezi nejznámější poruchy řadíme dyslexii – porucha čtení, dysgrafii – porucha psaní, dysortografii – porucha pravopisu a dyskalkulii – porucha matematických schopností.
 
U dyslexie se setkáváme s:
  • narušenou sluchovou a zrakovou diferenciací, analýzou a syntézou. Žáci mívají problémy s rozlišováním některých hlásek, ve slovech je přehazují, zaměňují zrcadlově podobné hlásky (b-d, p-b, s-z, a-u apod.), tvarově podobné hlásky (m-a, k-h) i zvukově podobné hlásky, a to jak při čtení, tak i při psaní.
  • některými dětmi, které mají problémy s vývojem řeči. Není výjimečné, že se v anamnéze vyskytne opožděný vývoj řeči.
  • poruchami v koordinaci pohybů očí. Projevem je např. to, že se dítě najednou ztratí na řádku, čte o řádek níže a vůbec mu to nepřipadá divné.
  • dětmi, které nedovedou jednotlivé dílčí funkce koordinovat a integrovat do jedné složitější aktivity, kterou je např. čtení. Děti sice čtou bez výrazných chyb, ale velice pomalu. Především ale textu nerozumí, čtou bez pochopení. Takový žák se chová, jako by četl cizojazyčný text.