Podle údajů České školní inspekce bývá pravidelně každoročně evidováno 50 tisíc školních úrazů. Důležité je však poznamenat, že základ výchovy dětí k BOZ je v rodině. Rodina musí děti od nejútlejšího věku až k dospělosti vést k péči o vlastní BOZ, ke kázni, pořádku a dodržování pravidel bezpečného chování vůči sobě i vůči ostatním. Na tento základ pak navazují školy a školská zařízení, ve kterých děti, žáci a studenti tráví významnou část svého života. Škola pak musí tyto základní návyky získané v rodině rozvíjet.

Obecně panuje přesvědčení, že prevence rizik je ve školách podceňována. Je to dáno tím, že:

  • řada škol nemá osobu odborně způsobilou v prevenci rizik, která by měla s touto metodou zkušenosti a uměla ji ve školách aplikovat do praxe.
  • učitelé jsou vystaveni obrovské psychické zátěži, která jim neumožňuje často správně předvídat možná rizika poškození zdraví žáků a provádět každodenní prevenci rizik v praxi. Jinak by inspekce nezdokumentovala například případy, kdy si děti hrály pod dráty elektrického vedení nebo kdy na zahradě mateřské školy byly nalezeny při kontrole injekční stříkačky.

Prevence rizik je podrobně rozpracována v zákoníku práce. Tato legislativní úprava této oblasti je výsledkem harmonizace našeho práva s právem zemí Evropských společenství a také z ní vyplývá, že prevencí rizik se rozumějí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

 

Co je to riziko?

 
Pokud si uvědomíme, že rizikem je velice zjednodušeně řečeno každá činnost, která by mohla způsobit žákovi úraz nebo jiné poškození zdraví, pak pod prevencí rizik se nám objeví veškerá činnost školy a ředitele školy jako statutárního zástupce zaměstnavatele směřující k tomu, aby úrazů a jiných poškození na zdraví bylo ve škole co nejméně. Ani školský zákon ani Metodický pokyn MŠMT k BOZ ve školách nestanoví přesně (a ani nemůže) jakým způsobem si má ředitel školy počínat při zajišťování bezpečného, nezávadného a zdraví neohrožujícího prostředí ve školách. To odvisí především od specifických podmínek jedné každé školy a ty se zobecnit nedají.

Metodický pokyn správně v této souvislosti připomíná, že se přihlíží zejména k možnému ohrožení žáků:

  • při vzdělávání v jednotlivých předmětech
  • při přesunech žáků v rámci školního vzdělávání
  • při účasti žáků školy na různých akcích pořádaných školou.

Zároveň se přihlíží k věku žáků, jejich schopnostem, fyzické a duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu. Z toho důvodu za vytváření podmínek pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující školní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a přijímáním opatření k prevenci rizik odpovídá výhradně škola a jako její statutární zástupce ředitel školy, stejně jako za zajištění BOZ žáků obecně.

Žádným zákonem nebo jiným obecně závazným právním předpisem nelze postihnout všechny způsoby vyhledávání rizik, zjišťování jejich příčin a zdrojů. Z toho důvodu je v zákoníku práce uložena zaměstnavateli povinnost vyhledávání rizik, zjišťování jejich příčin a zdrojů a přijímání opatření k jejich odstranění. To je celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika a tento proces se nazývá hodnocení a řízení rizik.

První část procesu, která se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Návod, jak by měl zaměstnavatel postupovat při hodnocení a řízení rizik, je rozpracován v ustanovení § 102 odst. 3 ZP.

V pracovním právu si každý zaměstnavatel musí sám zjistit všechny předpisy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se vztahují k činnostem u něj vykonávaným a na jejich základě si musí sám stanovit metodu hodnocení a řízení rizik. Nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Zákon přímo neukládá ani zaměstnavateli, jakým způsobem má vyhodnocování rizik provádět. Záleží proto na zaměstnavateli samotném, jakou formu zvolí. To vše bude záviset mimo jiné i na velikosti zaměstnavatele, rizikovosti jeho pracovních činností a také na jeho potřebách. Školské předpisy takový podrobný návod neobsahují a o to je postavení ředitele každé školy v prevenci rizik obtížnější. Musí si pak často vypomáhat předpisy pracovněprávními, neboť tam, kde zajišťuje BOZP zaměstnanců školy (tedy pedagogických a ostatních pracovníků školy) jako zaměstnavatel, zajišťuje i BOZ zdraví žáků. Z toho důvodu se i v této souvislosti ukládá řediteli školy povinnost vydat školní řád a řediteli školského zařízení vydat vnitřní řád a sem tyto zásady zapracovat.

Velký problém ale vzniká například u mateřských škol a u ZUŠ. Tyto školy s ohledem na počet zaměstnanců nemají osoby odborně způsobilé v prevenci rizik a pak je veškerá odpovědnost za zajištění BOZ dětí na ředitelce školy. Ředitelka mateřské školy nebo ředitel ZUŠ si ale musí zajistit, aby jí s touto náročnou činností pomáhaly všechny učitelky každý den. 

 

V článku byla použita ukázka z publikace VÝBĚR ze školské legislativy, autorka Eva Dandová