Motivace pro práci ve školství, aneb Je to vše jen o penězích?

Nic evolučního v naší hlavě se za posledních 10 000 tisíc let nezměnilo. To nejhlubší v nás lidech zůstává. Jsou to pudy, kterých si nejsme vědomi a které jsou naší každodenní součástí. Nevíme o nich osobně nic, jako si neuvědomujeme nic o tom, že dýcháme vzduch. Každý den nám tyto prastaré evoluční nástroje vstupují do života a ovlivňují naše chování a jednání. Jsme jejich nositeli a ony za nás a pro nás pracují. A my v bláhové naději máme pocit, že máme svůj život zcela pod svojí vědomou kontrolou.

Díky zhruba dvěma stům let průmyslové revoluce jsme se sami přesvědčili, že jediná věc, pro kterou má smysl pracovat, jsou peníze. Samozřejmě ti, kdo po nás chtěli práci, neměli důvod po nás chtít, abychom se zaměřovali na jiné hodnoty jako například lásku, touhu, spravedlnost, odvahu, smysluplnost, slušnost, rodinu… A tak naši nedávní předci chodili vydělávat mrzký peníz do továren s výhledem toho, že když peněz bude dost, budou konečně šťastní. Mnoho firem a institucí dodnes jakousi továrnu připomíná. Pro řadu zaměstnanců jsou peníze skutečně nejsilnější motivací. Ale opravdu jen cifry na výplatní pásce stačí v práci ke štěstí a pocitu naplnění?

Psycholog Dan Ariely provedl experiment se zaměstnanci továrny společnosti Intel v Izraeli. Rozdělil je do čtyř skupin, z nichž tři dostaly v pondělí ráno zprávu od svých nadřízených. Chtěli po nich, aby do konce týdně splnili určité množství práce. Jedné skupině nabídli za odměnu poukázku do pizzerie, druhé odměnu zhruba 700 Kč a třetí osobní pochvalu nadřízeného. Čtvrtá skupina sloužila jako kontrolní, která měla pracovat tak, jak je běžně zvyklá.

Výsledky:

• První den se pizza stala nejsilnější motivací – výkonnost vzrostla o 6,7 % oproti běžnému stavu.

• Příslib pochvaly byl v těsném závěsu – 6,6 % zvýšení produktivity.

• Peníze očekávanou roli nejenže nenaplnily, ale dokonce druhý den u skupiny, kterou měly motivovat, klesla produktivita o 13,2 % oproti kontrolní skupině.

• Situace se sice během týdne trochu zlepšila, ale stejně finanční ohodnocení skončilo překvapivě na posledním místě, tedy i za zaměstnanci, kteří nebyli ke zlepšení svých výkonů nijak motivovaní.

Příslib pozvání do pizzerie se nakonec těsně propadl na druhé místo, a jako nejsilnější motivace se tak ukázala pochvala nadřízeného v osobní sms zprávě. (Asi bych raději něco víc než sms, ale dobrá.)

Ačkoliv Arielyho experiment je poměrně úzce zaměřen, dopadl v podstatě stejně jako všechny ostatní studie na téma motivace zaměstnanců. Ukazuje se, že finanční motivace není nejdůležitější a že velkou roli hrají sociologické faktory, tedy vděk a uznání. K tomuto závěru došla analýza, která v roce 2011 porovnávala více než 50 studií o motivaci na pracovišti. Vzešlo z nich, že lidé mají tendenci pracovat tvrději, když cítí, že bude jejich práce oceněná.

Spravedlivá odměna je důležitá. Není ale pro zaměstnance jedinou, natož největší motivací. Ani výsledky výzkumu nebudu zlehčovat, když řeknu, že našim lidem ve školním týmu stačí podle mého názoru pohoda a spokojenost na pracovišti, pizza a uznání. :-)

Peníze jsou skutečně na druhé koleji, pokud ovšem splňují hygienické podmínky Herzbergovy dvoufaktorové teorie, která byla zformulována v roce 1959 a vhodně doplňuje například Maslowovu pyramidu. Jaké to jsou?

Hygienické faktory v nás vyvolají pracovní nespokojenost, pokud chybí. Například pracovní podmínky, mezilidské vztahy, platové podmínky, jistota zaměstnání.

Motivátory pomáhají nabudit naši motivaci a spokojenost. Jedná se například o úspěch, uznání, profesní růst, odpovědnost.

Nenaplnění hygienických faktorů vyvolá sice pracovní nespokojenost, ale jejich naplnění nevyvolává pocit spokojenosti, nebo dokonce zloby zaměstnanců. Pracovník je bere jako samozřejmé a účinek jejich naplnění rychle vyprchá. Příkladem je nevyplacená mzda, která pracovníka rozzlobí, ale pokud je vyplacena, není to přímý motivační stimul. Oproti tomu naplnění motivačních faktorů je nezbytnou podmínkou pro motivaci k vyšším pracovním výkonům. Jejich účinek na motivaci je dlouhodobý a jejich nenaplnění nutně neznamená nespokojenost. Příkladem je udělená pochvala. Pokud tedy chceme motivovat sebe i své kolegy, je třeba pracovat s oběma faktory, jak s motivátory, tak s hygienickými faktory.

Kouzlo vnitřní motivace

Před nějakou dobou jsem zaznamenal opravdu užitečný příspěvek od Dana Pinka. Píše v něm o tom, jak probudit vnitřní motivaci u lidí v zaměstnání. Budu zde parafrázovat.

Pokud se nás někdo snaží motivovat pouze pro svůj osobní prospěch a jen pro svůj zájem, jeho stimul nám dlouho nevydrží. Takového člověka, ale i třeba instituci/firmu za chvíli rozpoznáme a přestaneme mít chuť pro ni pracovat a vynakládat svoji energii. Pokud cítíme, že na nás vlastně nezáleží, přestáváme pracovat z vlastní vůle a to, co si vezmeme, jsou jen peníze. Těmi si nás právě firma, instituce kupuje.

Existuje však naše vnitřní motivace, touha, a ta je nesmírně silná. Evolučně jsme naladěni tak, abychom tuto vnitřní touhu naplňovali, a čím víc ji budeme naplňovat, tím víc ji budeme chtít. A po čem že tedy toužíme?

1. Dosáhnout osobního mistrovství – toužíme se neustále zlepšovat v něčem, na čem nám záleží. V čem chcete dosáhnout mistrovství vy?

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. Smysl – toužíme dělat to, co děláme, jako službu vyššímu cíli, smyslu. Jakému smyslu chcete sloužit vy?

3. Autonomie – touha určovat směr vlastního života. Kde se ve své práci můžete opravdu samostatně rozhodovat?

Zamyslete se nad tím, jak vás osobně motivuje práce, která vám byla přidělena, protože se prostě musí udělat (ve školství například stále přibývající byrokracie). A jak vás motivuje práce, která má pro vás smysl. V čem je rozdíl?

Smysl a vize

Mezi další silné motivátory patří dále smysluplnost a vize. Pokud víme, že naše práce má smysl, děláme ji rádi. Pokud máme vizi, cosi nás nutí jít stále kupředu.

A jak poznáme, že máme vizi, a že je to ta správná vize, která táhne ostatní? Tím, že si odpovíme na několik důležitých PROČ. Jak na to?

Inspirujme se tím, že víme, komu jsme prospěšní. Jaký prospěch z toho, co děláme, budou mít ostatní? Zdánlivě banální otázka, ale kdy jste se na svět kolem sebe podívali přes tyto brýle? Zkuste to, protože možná to bude právě ten bod, kdy se vám změní život.

• PROČ dělám tuto práci?

• PROČ ji děláme společně s týmem?

• PROČ bychom se měli snažit něčeho dosáhnout?

• PROČ, PROČ, PROČ?

Správně zodpovězené PROČ je plné motýlích křídel v žaludku, napětí a potřeby vykonávat kroky k jejímu naplnění. Víme prostě, že to, co děláme, má pro nás a naše okolí smysl. Je to těžko měřitelné a byrokracie na to nemá kolonky. PROČ je otázka týkající se emocí a toho, po čem toužíme a na co chceme být pyšní a hrdí. Díky tomu, že nám to celé dává smysl, má smysl i naše konání. Právě díky PROČ překonáváme spoustu problémů a jsme skutečně motivováni.

A co je nejsilnějším motivátorem pro Vás?

Text pochází z chystané publikace Alfa a omega ředitele školy, která vyjde na konci srpna. Autorem textu je Jiří Bréda, redakčně upraveno.

Inspirace pro Váš nákup: