Při péči o žáka s SVP je klíčové vytvářet vztah důvěry a partnerství mezi rodiči a školou. K tomu může velmi napomoci právě třídní učitel svým empatickým přístupem a otevřenou komunikací se žáky i rodiči. Rodiče potřebují školu jako vzdělávací instituci, škola potřebuje rodinu, která podporuje svoje dítě, proto by mělo být jejich působení na dítě/žáka v souladu.

 

Na kvalitu vztahu "učitel – rodič" má vliv:

• Společně s rodiči domluvené podmínky a způsoby vzdělávání jejich dítěte (IVP, popř. PLPP) a jejich oboustranné dodržování, předem domluvená spolupráce s asistentem pedagoga, nastavený motivační (odměnový) systém pro žáka (zvl. v případě žáků s PAS, ADHD apod.). Podle legislativy musí být rodiče o všem informováni a podepisují tzv. informovaný souhlas nejen v ŠPZ, ale i ve škole.

• Efektivita a rychlost vzájemně poskytovaných informací (zajištěna každodenní komunikací mezi asistentem pedagoga a rodiči), což je v době elektronické komunikace možné. Rodič se nesmí bát oslovit třídního učitele i ostatní pedagogy. Ti naopak vybízejí ke komunikaci, je na ně snadný kontakt. Jen otevřená a pravidelná komunikace může vyřešit mnoho problémových situací.

• Pravidelný kontakt mezi poradenskými pracovníky školy a rodiči. Rodiče potřebují nejen podrobné informace o chování a průběhu vyučování (od asistenta pedagoga, učitelů), ale i oni potřebují instrukce, např. k úpravě domácí přípravy, úpravě volnočasových aktivit. Rodiče budou lépe respektovat instrukce poradenských pracovníků a učitelů, když jim budou rozumět, vzájemná důvěra opět pomáhá.

 

Jak podpořit žáka s SVP?

Vždy jde o vztah žák – učitel – rodič. Pokud na některé straně komunikace vázne, snadno se utvoří problém. U žáků s SVP toto platí snad ještě více, než u jiných. Třídní učitel by měl mít s rodiči žáka takový vztah, aby se stal prvním, koho v případě potřeby rodiče kontaktují. Kontakt s třídním učitelem je důležitý, neboť třídní učitel je nejblíže svým žákům a obvykle se nejdříve dozvídá o problému (individuálním, či vztahovém), stojí na počátku zavádění podpůrných opatření, pomáhá při jejich realizaci, bez jeho postřehů si neumíme představit vyhodnocování podpory.

 

Tipy pro třídní učitele:

1. Realizovat úvodní třídní schůzky, kde se představí všem rodičům a nastaví si s nimi otevřený způsob komunikace, důležité je ubezpečit rodiče o tom, že mají s učitelem společný zájem, a to spokojené a vzdělané dítě/žáka, vhodné je určit čas pro individuální konzultace (třídní schůzky jednou za čtvrtletí mohou být málo).

2. Osobně představit poradenské pracovníky školy, seznámit rodiče s tím, kde je najdou a kdy se na ně mohou obracet. Plán poradenských služeb školy (ŠPP) by ostatně měl být uveřejněn na stránkách školy.

3. Seznámit rodiče s postupem, jak nejúčinněji komunikovat – nejprve se obracet na třídního učitele, který buď řeší problém sám, popřípadě s kolegy (výsledkem může být PLPP), samozřejmě s možností konzultace s poradenským pracovníkem ŠPP. Tím se přirozeně přidává k řešení poradenský pracovník školy.

4. Upozornit, že rodiče mohou vždy individuálně konzultovat s poradenskými pracovníky školy (ŠPP) i školského poradenského zařízení (ŠPZ).

5. Plánovat a realizovat třídnické hodiny pro žáky, protože při běžné výuce mnohdy nebývá čas na vztahové problémy a práci s klimatem třídy. Třídnické hodiny si vede třídní učitel sám nebo s poradenským pracovníkem školy (školním psychologem, metodikem prevence).

6. V případě krizových situací neváhat a rychle realizovat krizovou intervenci. K ní je nejlépe přizvat poradenské zařízení ŠPZ, aby byla zabezpečena co nejvyšší míra objektivity.

 

Na závěr bychom rádi popřáli třídním učitelům, aby porozuměli všem potřebám svých žáků (bez průběžného vzdělávání to asi nepůjde), poskytovali bezpečné prostředí pro všechny svoje žáky, prostředí, kde bude vládnout atmosféra důvěry a tolerance, kde budou žáci vzájemně spolupracovat. Jen tak se budou moci naplňovat principy společného vzdělávání, jak je formuloval anglický psycholog P. Farrell, tedy:

• akceptace (všichni žáci budou přijímáni jako plnohodnotní členové školy bez „litujícího“ postoje, a to všemi pedagogickými pracovníky i žáky)

• participace (všichni žáci se aktivně účastní všech činností podle svých možností bez jakékoli segregace)

• úspěch všech (všichni žáci zaznamenají na výstupu vzdělávání posun – tedy úspěch)


V článku byly použity ukázky z publikace Jak budovat dobrý vztah s rodiči žáků. Autorem kapitoly je Miroslav Vosmik.