Představte si, že se vydáváte na cestu do dětského světa, do říše kreslených snů a fantazií. Zde se setkáváte s 600 malými umělci ve věku od 4 do 6 let, kteří se stali hrdiny výzkumu pod vedením Marie Vágnerové.

Dětem byla zadána instrukce – nakreslit pána, jak nejlépe dovedou. Bez omezujících pravidel a bez hranic jejich fantazie. Když se ptaly na detaily, dostaly pouze povzbuzení, aby dělaly, co chtějí. A pokud některé z nich tvrdily, že to neumí, byly ujištěny, že každý má svůj jedinečný způsob vyjádření a že stačí jen zkusit.

Přinášíme ukázku z úspěšné publikace Marie Vágnerové "Dětská kresba a její diagnostické využití".

Parametry hodnocení kresby lidské postavy pro děti předškolního věku :

Podrobnější analýza jednotlivých položek

Způsob propracování detailů obličeje se zlepšuje v průběhu celého předškolního věku, především u dívek. Chlapci nevěnují detailům obličeje takovou pozornost jako dívky, což může být důvodem pomalejší změny jejich zobrazování.

● Oči jsou nejčastěji zobrazovaným detailem a proměna způsobu jejich zpracování probíhá zejména u dívek relativně rychle. V 6 letech je takto zobrazí 30 % dívek a15 % chlapců.

● Ústa jsou druhým nejčastěji zobrazovaným detailem obličeje. Mají je častěji postavy nakreslené dívkami než chlapci. Avšak nárůst četnosti dvoudimenzionálního provedení úst je pomalý a ani v kresbách šestiletých dětí jich není mnoho (takto je zobrazí jen 15 % dívek a 10 % chlapců).

● Nos nemá pro děti obou pohlaví velký význam a tak jej leckdy vůbec nenakreslí. Pokud to udělají, tak jej obvykle znázorňuje jen krátká svislá čára. Nos nemá 20 % kreseb postavy pětiletých a šestiletých dívek a víc než třetina kreseb pětiletých a šestiletých chlapců. Způsob jeho zobrazení se začíná měnit až v 6 letech. V této době nakreslí postavě dvoudimenzionální nos 20 % dívek, ale jen necelých 10 % chlapců.

Starší předškolní děti častěji nakreslí postavě krk, který spojuje hlavu a trup. Krk bývá skoro vždycky dvojdimenzionální a ve větší míře se začne objevovat v kresbách pětiletých dětí. U chlapců dojde k většímu nárůstu zobrazení krku až v 6 letech, v této době jej nakreslí 60 % dětí obou pohlaví.

Trup je nezbytnou součástí konvenční kresby lidské postavy, ale ve 4 letech jej postavě nakreslí jen 50 % chlapců a 60 % dívek. V 5 letech jej zobrazí již 90 % dětí bez ohledu na to, zda šlo o chlapce, nebo dívky a jeho případné vynechání už má jinou příčinu než vývojovou (Vágnerová, Kropáčková, Janošová, 2016). K podstatnému nárůstu četnosti nějakého zobrazení trupu dochází u dívek i u chlapců mezi 4. a5. rokem. V průběhu vývoje se mění také proporce trupu, mezi 4. a5. rokem má čím dál častěji větší výšku než šířku.

Vývoj zobrazování končetin není rovnoměrný.

● Nohy jsou pro děti zřejmě důležitější, a proto je nakreslí téměř vždycky, zatímco paže kresba postavy čtyřletých dětí vždycky nemá (chybí u 25 % kreseb). V 5 letech už má paže naprostá většina postav (zobrazí je víc než 90 % dětí obou pohlaví). V této době už děti kreslí stejně často nohy i paže, ale zároveň se mění způsob jejich zobrazení.

● Dvoudimenzionální zobrazení paží a nohou představuje další vývojově podmíněné zlepšení kresby. Proměna způsobu zobrazování končetin probíhá rychleji u dívek.

Důležitým aspektem vývoje zobrazování nohou a paží je dodržování správných proporcí. To znamená, že jejich délka je větší než jejich šířka. Správné proporce nohou dodržují téměř všechny děti, zatímco paže nebývají vždycky proporcionálně správné. V průběhu pátého roku života má kresba paží správné proporce jen u70 % chlapců i dívek, ti zbývající je zobrazují jako kruhové útvary, což je grafomotoricky snazší.

Vývojovou proměnou prochází také způsob připojení končetin k trupu. V předškolním věku děti stále častěji kreslí paže připojené k trupu, i když ne vždycky ve správném místě. Nohy k trupu obvykle připojují již na začátku, když přestanou kreslit hlavonožce. Paže připojí k trupu 80 % čtyřletých dívek, ale jen 50 % chlapců, v 6 letech to zvládne 90 % dětí. Připojit paže k trupu ve správném místě je obtížnější, ještě v 6 letech to dokáže jen 40 % dívek a 20 % chlapců.

V souhrnu lze říci, že:

● Kresba lidské postavy čtyřletých dětí má obvykle základní rysy obličeje a polovina z nich má dvoudimenzionální trup. Paže a nohy bývají zobrazeny jako čáry. Nohy jsou připojeny k trupu, ale paže k němu vždycky připojeny nejsou.

● Kresba lidské postavy ve druhé polovině pátého roku (tj. 4,6–4,11 let) má základní rysy obličeje, vlasy nebo čepici a dvoudimenzionální trup se správnými proporcemi. Paže a nohy nakreslí polovina dětí ještě jako čáry, které jsou připojeny k trupu. Některé děti nakreslí postavě rovněž prsty, i když ne ve správném počtu, a chodidla, která jsou obvykle zobrazena jednou čarou.

● Kresba pětiletých dětí bývá přesnější. Postava má krk, který spojuje hlavu s trupem a bývá většinou dvoudimezionální. Takto jsou častěji zobrazovány i paže a nohy. Prsty a chodidla kreslí děti zatím jednodušším způsobem.

● Kresba postavy ve druhé polovině šestého roku (tj. ve věku 5,6–5,11 letech) má dvoudimenzionální nejenom paže a nohy, ale i chodidla, ruka je častěji oddělena od paže a mívá častěji správný počet prstů.

● Kresba lidské postavy šestiletých dětí již často mívá správné proporce. Končetiny a jejich části, tj. ruce a chodidla, jsou diferencovanější a bývají k trupu připojeny na správném místě. Postava má také častěji lépe propracované rysy obličeje (oči, nos i ústa), činí tak zejména dívky.

Text pochází z publikace Vývoj dětské kresby a jejídiagnostické využití. Autorkou publikace je Marie Vágnerová.