Polytechnické činnosti v předškolním vzdělávání jsou nedílnou součástí zdravého rozvoje dětí. Inspiraci najdete v publikaci z edice Komplexní metodiky Polytechnické činnosti v předškolním vzdělávání.


Příčin problematického trendu oslabených manuálních dovedností u dětí může být mnoho. Jak udává např. německý vědec Dieter Breithecker, vedoucí Spolkové společnosti pro podporu pohybu, děti tráví příliš málo času volnou hrou a volným pohybem. Málo také zaměstnávají ruce. To všechno je přitom pro jejich optimální vývoj nepostradatelné. „Dnešní děti mají příliš málo příležitostí pro spontánní hraní, pohyb i prožívání. Jejich čas a zábava jsou povětšinou utvářeny dospělou osobou. Venku to mívá podobu organizovaného sportování, doma zase nadměrné staticky pasivní multimediální nabídky informačních technologií. Je to až tragické, když si uvědomíme, že o vývoji, zvláště v předškolním věku, platí, že co má dítě pochopit, to musí nejdřív uchopit. A smysl má pro dítě jenom to, co k němu přichází skrze jeho smysly."

Psycholog Marek Franěk z katedry ekonomie a managemetu z Univerzity Hradec Králové dává Breitheckerovi za pravdu: „Dítě pro svůj zdravý vývoj nezbytně potřebuje, aby bylo obklopeno podněty působícími na jeho smysly. Když sedí doma a sleduje realitu na televizní obrazovce nebo na monitoru počítače, působí na něj pouze vizuální a akustické podněty, které navíc přijímá pasivní formou. Chybí potřebná interakce a navíc tyto umělé informace, přestože mohou být bohaté, neodpovídají tomu, jak svět ve skutečnosti vypadá a jak se projevuje. Dítě má k dispozici jen umělecký a technický obraz, který se vyznačuje zjednodušením a stylizací. Dochází k omezování dětské představivosti, kreativity i emocionality. Navíc se pak dítě přirozených situací často bojí, protože realitu prostě nezná." (převzato Dr. Eva Labusová, časopis Děti a my 5/2011)

Je tedy zřejmé, že jednou z příčin menší manuální zručnosti dnešních dětí při práci s materiály je pravděpodobně i velmi brzké nahrazování tvoření ze skutečných materiálů různými digitálními aplikacemi (např. počítačové hry na stavění města, kdy stačí na místo kliknout myší nebo prstem – a je hotovo), které začínají používat již i děti předškolního věku. V tomto věku, kdy se obraz světa v dětské mysli teprve vytváří, je ale třeba, aby děti vnímaly svět a materiály, ze kterých je stvořen, ve všech jeho dimenzích, více smysly a prostorově. Proto se začíná do RVP různých typů škol opětně zavádět „polytechnická výchova“ a hledají se cesty, jak zvýšit zájem dětí o manuální činnosti.

 

V čem je možné spatřovat hlavní význam práce s materiály v předškolním věku? Základní cíle je možné najít v RVP PV – je to například:

  • seznámit se s některými vlastnostmi materiálů – tedy poznat, jak je možné tvarovat papír, o co náročnější je stříhání látky, či hnutí drátku
  • naučit se zacházet s některými drobnými nástroji, pomůckami a materiály
  • podněcovat tvořivost a nápaditost dětí
  • vyjadřovat se pomocí vlastní tvorby (sestavovat, konstruovat), mít „nápady“
  • zachycovat skutečnosti ze svého okolí pomocí různých technik (skládáním, lepením...) a různých materiálů
  • být citlivé k předmětům, materiálům i přírodě – tedy šetřit s nimi, využívat i zbytkových částí, sbírat přírodniny s ohledem na ochranu přírody
  • seznámit se s různými profesemi, pracovními činnostmi, zvládat jednoduché práce

 

Co to znamená pro práci učitelky MŠ?

  • náměty na všechny činnosti volíme s ohledem na možnosti dětí a s konkrétním pedagogickým záměrem (např. naučit děti přeložit papír na polovinu), používáme raději jednodušší a zvládnutelné techniky či dovednosti
  • volíme různou náročnost zpracování materiálu podle vyspělosti konkrétních dětí. Zejména ve věkově smíšených třídách můžeme zvolit jeden společný námět (například vytváříme z hromady listí zimní pelíšek pro ježka) a využít přitom různě náročné jeho zpracování. Nejmladší děti třeba natrhají a nalepí barevné papírky jako listí na okopírovaný obrázek ježka, náročnější verze pro starší děti je jednoduchý tvar listů vystříhat a nalepit a nejvyspělejší děti mohou ježka vystřihnout samy, různé listy si předkreslit, následně vystřihnout a nalepit
  • postupujeme systematicky a cíleně od jednoduchých dovedností, které opakovaně procvičujeme na různých materiálech (např. mačkání slabého – průklepového papíru a teprve následně silnějšího – novinového), následně třeba mačkání tenké hliníkové folie atd.
  • nenecháváme se nahodile a mechanicky „inspirovat“ líbivými výtvory z různých brožurek, ale vybíráme náměty podle možností a vyspělosti konkrétních dětí
  • necháme děti využívat získané dovednosti i při jejich volných činnostech a hrách – např. vytvořením doplňků ke hře, při pohybových aktivitách atd.
  • připravíme dětem pracovní koutky s různým materiálem, případně i pomůckami a podněcujeme je k využívání
  • stanovíme si s dětmi jasná pravidla, jak se v těchto koutcích chováme zejména s ohledem na bezpečnost (např. při používání nůžek) – můžeme použít i piktogramy k jejich záznamu
  • vybíráme materiály esteticky vhodné, zdravotně nezávadné, pro děti přiměřeně zpracovatelné, ale používáme i méně známé materiály
  • pokud chceme použít materiál dětem neznámý, nebo s ním děti zatím nepracovaly (alobal, drátky), necháme s ním děti nejprve experimentovat (bez očekávaného výsledku), teprve následně s ním budou pracovat podle pokynů učitelky
  • je velmi potřebné, aby si učitelka nejdříve sama vyzkoušela celý postup (např. včetně použití konkrétního lepidla), pak teprve pracujeme s dětmi. Vyvarujeme se tak mnohých problémů, kdy nějaká činnost vypadá na obrázku úplně jednoduše, ale reálně je dosti složitá.
  • náměty volíme tak, aby práci dělalo dítě, ne učitelka (důležitý je proces, nikoli výsledek –„výrobek“)

 

Inspirací Vám může být publikace Polytechnické činnosti v předškolním vzdělávání od autorky Mgr. Hany Nádvorníkové.