U dětí s ADHD se často projevují důsledky emoční a podnětové deprivace, v důsledku této negativní zkušenosti děti mívají problém s vnímáním a přijímáním instrukcí ze strany dospělého. Projevuje se to tak, že nejsou pozorné při zadávání úkolu a ani nevyvíjí přílišnou snahu o zacílení a koncentraci pozornosti. Vede je k tomu nezřídka nízká míra motivace zapříčiněná častým prožitkem neúspěchu.

Pokud není dítě vhodným způsobem vedeno a tempo práce není přiměřené jeho potřebám, pak snaha mnohdy přichází vniveč. Ať se snaží, jak chce, úspěch se nedostaví. Namísto očekávaného ocenění snahy je často osočováno, že se nesnaží a že neprojevuje dostatek dobré vůle. V tomto kontextu dítě pokusy o snažení a inicia tivu postupně vzdává jako zcela zbytečnou námahu.

Děti s ADHD mívají slabě rozvinutou jemnou motoriku. To je opět způsobeno projevy souvisejícími s hyperaktivitou a impulzivitou, kdy dítě těká mezi jednotlivými činnostmi a u žádné nezůstává dostatečně dlouho, aby mohlo získat „fortel“ pro danou činnost. Postupem času tak dítě s diagnózou ADHD přestává být ve srovnání s vrstevníky úspěšné, a to někdy velmi markantně. Časem je čím dál těžší ho nějakou činností zaujmout.

Další citelnou obtíží je strádání nedostatkem pozornosti ze strany dospělého, nedostatek empatie a naslouchání jeho potřebám. Dospělí jsou často příliš rychlí a netrpěliví a postrkují dítě směrem k podání výkonu bez toho, aby mu dali prostor pro uchopení mechanismu a principu osvojení dané činnosti. O prostoru pro fantazii ani nemluvě.

Metoda prostorové práce s kartonem má potenciál dohnat výše uvedené deficity a nasměrovat dítě s ADHD pozitivním směrem. Tato technika je vhodná zejména pro děti předškolního a mladšího školního věku, což je období, kdy dítě zvládá práci s pomůckami a současně má dostatečně bohatý vnitřní fantazijní svět, který nutně nemusí odpovídat v detailech věrnému zobrazování reality.

Pomůcky pro realizaci této činnosti jsou relativně dostupné a nenáročné. Vystačíme si s tužkou, pravítkem, kružítkem, nůžkami, pastelkami, kvalitním kancelářským řezákem s pevným vedením čepelky (ideálně kovovým), pracovní podložkou pro ochranu stolní desky, lepicí páskou a lepicí tavnou pistolí.

Materiál je též levný a dostupný. Potřebujeme přiměřené množství vlnité lepenky (kartonové krabice lze získat v každém supermarketu), špejle, korkové zátky, provázek, kancelářský papír, papírové roličky (od toaletního papíru, kuchyňských utěrek a podobně).

Cílem činnosti je tvorba artefaktů dle přání klienta – zde se dostáváme k momentu aktivního naslouchání a plnění snů a přání. Během práce je třeba provázet klienta „projektem“ tak, aby bylo možné dosáhnout přijatelného výsledku. V případě přílišné složitosti nebo nereálných představ je nutné klienta buď citlivě korigovat, nebo nechat vyzkoušet svůj nápad zhmotnit a získat zkušenost s reálnými možnostmi daného materiálu.

Postupujeme od jednodušších konstrukcí k náročnějším. Na počátku práce je třeba, aby dítě dokončilo artefakt během jednoho setkání. Hyperaktivní dítě totiž potřebuje ujištění o smysluplnosti práce a nesneslo by odklad uspokojení vlastní potřeby. Současně to je příležitost, jak doma vytvořit prostor k pozitivně laděnému rozhovoru dítěte s rodiči (pokud je činnost realizována například v rámci individuální terapie v pedagogicko-psychologické poradně). Časem je možné přidat na náročnosti a rozfázovat projekt do několika setkání. Dítě se tak učí odložit okamžité uspokojení a s tím dosáhnout trpělivosti a koncepčního uvažování v delším časovém horizontu.

Z počátku je potřeba počítat s tím, že větší část konkrétní realizace projektu bude na dospělém a dítě se bude zapojovat postupně, v závislosti na rostoucí sebejistotě a rozvíjení kompetencí v oblasti jemné motoriky. Vzniká zde především prostor pro korektivní zkušenost v přijímání a respektování instrukcí od dospělé osoby.

Při užívání pomůcek, jako je kancelářský řezák nebo tavné lepidlo, je nezbytné poskytnout instrukce ke správnému a bezpečnému pracovnímu postupu. Vlivem poruch pozornosti a roztěkanosti se téměř vždy stane nějaká drobná nehoda, která zabolí. Je to příležitost k reflexi zvládnutí pracovního postupu a připomenutí pravidel bezpečnosti. Není třeba zvyšovat hlas či něco vyčítat nebo negativně hodnotit. Dítě samo pocítí důsledek své nedůslednosti při vnímání poskytovaných informací. Přirozeně se tak učí pozitivně přijímat instrukce, které neslouží k jeho omezování, ale k nasměrování na správnou cestu. Tento moment se u řady dětí následně pozitivně projeví i v jiných oblastech, kde je třeba vnímat instrukce.

Děti současně motivuje i to, že dostávají příležitost pracovat s doposud zakazovanými pomůckami a získávají zkušenosti, které jim mohou pomoci dohnat své vrstevníky. Prožitý úspěch je další přidanou hodnotou této techniky. Děti se zpravidla poměrně rychle učí techniku práce, a to i s novými pomůckami, a po relativně krátkém čase přebírají více iniciativy. S nárůstem kompetencí roste i jejich sebevědomí. Postupně narůstá i schopnost vědomě a cíleně koncentrovat pozornost a tlumit projevy hyperaktivity.

Během tvorby je prostor věnovat intenzivní pozornost dítěti, které bývá často deprivováno právě jejím nedostatkem. Současně je cenné, že se jedná o pozornost neutrální a pozitivně laděnou, které se hyperaktivním jedincům dostává jen zřídka.

Pro řadu klientů přináší úlevu už sama hrubá práce s nepoddajným materiálem. Mají možnost se vybít z nahromaděného napětí a vzteku. Stává se dokonce, že nevznikne žádný artefakt a klient zůstane u samotné destrukce materiálu a je naprosto zrelaxovaný.

Nejčastější motivy, které se objevují v práci s kartonem:

  • vozidla a dopravní prostředky,
  • různé stavby,
  • masky,
  • zvířátka.

Ukázka pochází z publikace ÁDÉHÁDĚ - Jak na emoce dětí s ADHD, jejímž autorem je Mgr. Jan Uhlíř.