Hýbejte se s předškoláky! Přinášíme inspiraci k pohybovým aktivitám

Senzitivní období pro stimulaci koordinačních schopností nastává totiž již v předškolním věku a trvá až do dvanácti let. Koordinační schopnosti patří mezi poměrně velkou skupinu schopností pohybových. Pohybové schopnosti jsou skryté, takzvané latentní, vrozené předpoklady pro určitou kvalitu pohybu. Ovlivňují všechny pohybové dovednosti – to jsou všechny záměrně, ale i náhodně naučené pohybové prvky. Mezi základní pohybové dovednosti patří například lezení, chůze, běh, skoky, kotoul, jízda na kole, bruslení. Každý jedinec je schopen se tyto pohybové dovednosti naučit, ale každý v jiné kvalitě. A právě tuto úroveň pohybových dovedností ovlivňují pohybové schopnosti.

Rozvoj koordinačních schopností spočívá v získávání co možná největšího a různorodého počtu pohybových dovedností a zařazování těchto dovedností do stále složitějších pohybových struktur prováděných v měnících se podmínkách, nebo ve složitějších řešeních pohybového úkolu.

Čím větší zásobník pohybových dovedností a pohybových vzorců má člověk zautomatizovaný, tím je pro něho snadnější zvládnout jakoukoli pohybovou činnost nebo vyřešit pohybový úkol.

Aktivity: Lepidlo

„Děti, jak silně lepí lepidlo? Vyzkoušíme si to.“ Děti volně běhají v prostoru, na zvukové znamení se zastaví, učitelka dá pokyn, jmenuje některé části těla a děti tyto části „slepují“ – přikládají k sobě. Tuto hru lze hrát jednotlivě, ale děti mohou spojovat části těla i ve dvojici nebo trojici. „Slepují“ k sobě např.:

dlaň a špičku nohy,
čelo a koleno,
palec u ruky s palcem u nohy (oba palce u ruky s oběma palci na noze),
jednu ruku na čelo, druhou na patu, loket na koleno…

Varianta:
Skupina si zvolí jednoho „mluvčího“, který bude jmenovat části těla. Vystřídat se mohou všechny děti.

Závody s vajíčkem

Pomůcky: dvě lžíce (popř. naběračky), dvě vajíčka (lze nahradit malým míčkem, papírovou koulí atd).

Jako motivaci lze využít svátek Velikonoc a jejich tradiční symbol vajíčko. Hru hrajeme venku. Děti vytvoří dva zástupy o stejném počtu. Vyznačíme start a čáru, kde se děti budou střídat jako při štafetě. Skupiny se snaží o přenesení vajíčka na lžíci (nebo pro menší děti na naběračce), tak aby se všichni vystřídali. Smyslem hry není rychlost, ale aby vajíčko nespadlo na zem, a spolupráce při předávání.

Opičky se opičí

„Teď si zahrajeme na opičky a zkusíme napodobit jako opičky jeden druhého.“ Děti předvádějí různé pohyby a ostatní je napodobují. Mohou např.skákat na jedné noze, předvádět různá zvířata nebo jen lézt po čtyřechatd. Každý vždy vymyslí a předvede jeden pohyb nebo cvik a pak se dětivystřídají.

Vláček

Jedno dítě je určeno jako lokomotiva, vydává zvuk lokomotivy a ostatní děti se řadí za lokomotivu jako vagonky. Takto děti chvíli pobíhají po celém prostoru, poté jim můžeme vytvořit rukama most v jejich velikosti, a když se k nám blíží podruhé, most snižujeme. Podobně můžeme využít různých překážek – nataženého lana, stavby z molitanových kostek atd.

Bříšková houpačka

Pomůcky: podložky, míčky (nejlépe molitanové).

Jak moc vysoko a naopak jak moc nízko dokážeme dát na břiše míček, aby nám nespadl? Zkusíme to jako na houpačce dolů a nahoru. Děti si lehnou nebo sednou, dívají se na bříško, jak se dýcháním pohybuje. Položí si na bříško míč – bříško je houpe vzhůru a dolů.

„Vzduch nadechnete nosem, cítíte, jak se vám hrudník a bříško nafoukly? Vzduch vydechnete pusou zase ven – hrudník a bříško se vracejí zpět, zmenšují se. Zavřete oči a vnímejte, jak dýcháte.“

Raci

Děti představují raky – lezou v podporu na pažích klečmo břichem vzhůru. Jedno dítě je určeno jako rybář a chytá raky do sítě. Rybář se pohybuje pouze na všech čtyřech (podpor na pažích klečmo). Jsou určena dvě místa, nejlépe dvě žíněnky naproti sobě ve vzdálenosti přibližně 8m (záleží na počtu hráčů), a ta představují vodu, kde se raci schovají a rybář je nemá šanci chytit. Učitelka může aktivitu uvést slovy: „Raci a ráčátka, rybáři jedou – honem do vody!“ Raci se musí přemístit ze žíněnky na žíněnku vždy po znamení – např. tlesknutí. V tu chvíli rybář začíná chytat, když nějakého raka chytí, rak se stává také rybářem. Hra se hraje do té doby, dokud všichni raci nejsou chyceni. Chycené děti také mohou učitelce pomáhat říkat říkadlo.

Na co si dát pozor

Důležité je, aby hra byla i po delší dobu pro děti zajímavá. Menší děti mohou po chvíli začít odbíhat, proto je možné jim navrhnout, aby vymyslely nějaký úkol, pohyb (co všechno se dá na těle spojit), aby zkoumaly možnosti vlastního těla. Tento úkol děti poté sdělí ostatním a ti jej zkusí splnit.

U menších dětí je vhodné před začátkem aktivity společně zopakovat názvy částí těla, určit si pravou a levou stranu.

Hru zařadíme na začátku cvičební jednotky jako pohybovou hru společně s průpravnou částí (slepovat lze vestoje, v dřepu, sedu, lehu atd.).

Text pochází z publikace Rozvíjíme pohybovou koordinaci dětí. Autorkami jsou Zdeňka Engelthalerová, Markéta Kubecová, Michaela Kukačková, Adéla Raušerová a Markéta Košťálová. Redakčně upraveno.