VEJCE–KUŘE–SLEPICE

S vajíčky si můžeme i zahrát. Proč je vlastně vajíčko tak důležité – co se v něm může skrývat? Kuřátko? A co se pak stane z kuřete? Slepička, nebo kohout?

Tato hra je vhodná pro starší děti. Děti se pohybují po třídě jako vajíčka – koulejí se s nohama přikrčenýma k tělu. Když se dvě vajíčka přikoulejí k sobě, pozdraví se a dvojice si zahraje hru „Kámen–nůžky–papír“. Kdo z dvojice vyhraje, z toho se stává kuřátko – běhá ve dřepu, ruce má na ramenou jako malá křidýlka a pípá píp, píp… Když se potkají dvě kuřátka, zase hrají „Kámen–nůžky–papír“. Kdo vyhraje, z toho je slepička. Kokokodák, slepička běží do kurníku. Hru hrajeme tak dlouho, dokud ze všech dětí nejsou slepičky.

 

SLEPIČKA

Čteme si z knihy Michala Černíka Kykyryký, dobrý den (2009).

Výtvarný záměr:

Vytvářet z předmětů běžné potřeby (papírový sáček), využít k tvoření odpadové materiály (bublinková fólie, novinový papír), být připraven pomoct a umět o pomoc požádat.

Realizace:

Bublinkovou fólii pomalujeme temperovými barvami. Papírový sáček si navlékneme na ruku jako rukavici, položíme na fólii a rukou v sáčku po ní přejíždíme, aby se barevná textura otiskla. Sáček přetočíme a obtisk provedeme i z druhé strany. Necháme uschnout (osvědčilo se výtvor přichytit kolíčkem na prádlo na natažený provázek).

Z červeného papíru si ustřihneme obdélník požadované velikosti, přehneme jej na polovic a v místě přehybu nastříháme. Může se stát, že dojde k úplnému přestřižení hřebínku, což po pravdě nevadí. Hřebínek se nalepí postupně z několika částí. Z červeného papíru vystřihneme též zobák a lalůček.

Z bílého papíru vystřihneme oko, detaily dotvoříme s pomocí lihového fixu.

Barevný papír stříháme na proužky a ty přilepujeme v místě křídel a ocasu. „Ocasní péra“ si zaslouží nakroutit na tužku – zvlnění.

Uschlý sáček vycpeme zmuchlaným papírem a ve spodní části převážeme. Vložíme špejli či klacík.

Postřehy:

  • Obdobným postupem lze vytvořit i sovu, hlavu čerta, kočky…
  • Před samotným použitím bublinkové fólie dopřejte dětem čas, aby si chvíli mohly bublinky praskat. Tato činnost snad nikdy neomrzí.

 

VELIKONOČNÍ BUBNOVÁNÍ

Připravíme si v předstihu ploché vejce vykrojené řezákem z velké lepenkové krabice, je veliké zhruba metr. Pokud na něj nalepíme bílý balicí papír, tak ho můžeme i společně nazdobit, dobře kryjí tempery. Jako textový podklad pro bubnování použijeme velikonoční říkanku, děti drží v jedné ruce paličku s měkčí hlavičkou (korkovou, plstěnou) a bubnují do vajíčka. Nebubnujeme příliš silně, abychom neudělali do kartonu důlky.

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný, dejte aspoň bí-lý!
Slepička vám za to snese jiný.
(lidové kolednické říkadlo)

Ke slovům „dejte aspoň bílý“ zkusíme vytvořit obměny. Ptáme se: „Jaké ještě?“ a děti ukazují jinou barvu na vajíčku a doplňují: „Červený, zelený…“ Někoho možná napadnou i jiné vlastnosti vajíček než barvy, což můžeme použít pro rozvoj slovní zásoby. Pak bubnujeme jenom na krátký úsek textu s novým slovem „nedáte-li malovaný, dejte aspoň zelený“. V duchu lidového říkadla je zachovaná nespisovná koncovka, která tvoří rým.

Dunivý zvuk získáme, pokud velké vejce podložíme několika krabičkami na vajíčka. Obaly na vejce pak můžeme použít ještě k další činnosti. Děti vkládají do krabiček určitý počet míčků nebo barevných papírových kuliček, můžeme určit konkrétní barvu, počet prvků, jejich střídání, pozice v krabičce, zadat dětem, aby nechaly jedno místo prázdné, atd.

 

V článku byly použity ukázky z publikace Činnosti ke svátkům a tradicím. Všechny e-knihy najdete v e-shopu Dobrá škola.