Jak hovořit ve školce o sociálních rozdílech? Praktické tipy a náměty

Filip se ptá: „Proč má Petr tolik Lega a já skoro žádné? “ a my se při hledání odpovědi pustíme na tenký led diskuse o sociálních rozdílech. Jak na to?

Měli bychom hovořit obecně o jiných rodinách, rozhodně bychom se měli zcela vyhnout srovnávání dětí mezi sebou. Téma sociálních rozdílů můžeme zahájit četbou nebo dramatizací pohádky „O chudé noční košilce“ z knihy Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka (náměty na literární aktivity i v ediční řadě Náměty na tvořivé a dramatické činnosti). Poté přijde na řadu otevřená diskuse o tom, proč má Petr tolik Lega a Filip skoro žádné. A proč Petr jezdí každý rok na měsíc k moři a Filip tráví léto u babičky. Mluvíme o tom, že každá rodina má jiné možnosti a mít méně neznamená být horší nebo být nešťastný. Náš Filip sice nemá Lego, ale má celou třídu kamarádů, kteří na něj myslí.

Konkrétní cíle pro následující činnosti:

Poslouchat pohádku, vnímat delší text
Přicházet s vlastním vysvětlením sociálních rozdílů
Dozvědět se o rozdílných podmínkách, ve kterých lidé žijí
Přijmout omezení a přijít s tvořivým řešením
Naučit se nechlubit tím, co mám

Připravíme dětem fotky různých lidských obydlí od indických slumů až po luxusní paláce. Fotky schováme po třídě nebo na zahradě. Nalezené obrázky děti nalepí na papír a doplníme je odpovědí pro Filipa: „Vždycky se najde někdo, kdo má víc nebo míň než já.“

Vyprávíme dětem o Filipově rodině. Filip žije jenom s maminkou a ta je teď v těžké situaci. Nedaří se jí najít práci, a tak musí spolu s Filipem žít velmi skromně. Maminka nemůže Filipovi koupit Lego, mobil ani tablet. O prázdninách nepojedou k moři, ale k babičce na vesnici. Přesto se ale rozhodli, že si to báječně užijí.

„Děti, vymyslíte, co všechno by Filip mohl o prázdninách dělat, aby se měl krásně?“ Děti rozdělíme do skupinek po šesti a do každé skupinky dáme velký balicí papír a pastelky. Děti společně malují svoje nápady a na závěr o nich povyprávějí. Tato aktivita je příležitostí pro děti ze sociálně slabších rodin, které jsou na takovou situaci zvyklé a mohou tak přispět více nápady a vlastními zkušenostmi.

Další ze zajímavých aktivit na toto téma je hra „Žvýkačka se vytahuje“. Jak na to?

Během ranního kruhu dětem zahrajeme krátký příběh o žvýkačce. Na podložku položíme větší kus změklé modelíny a vyprávíme dětem příběh:

Byla jednou jedna Žvýkačka, která chodila světem a pořád se vytahovala. Říkala třeba: „Já mám doma šest barbín. A všechny jsou nejkrásnější.“ Nebo třeba: „Já mám to nejlepší a nejdražší kolo, které se dá koupit“. A pokaždé když něco takového řekla, tak se o kousek povytáhla. Ta Žvýkačka byla pěkně trapná. Ta vám, děti, byla táááák trapná, až se jí všichni smáli (modelínu postupně vytahujeme a přidáváme další chlubení). A jednou, to bylo zrovna úterý, se jí stalo, že ze samého vytahování praskla (přetrhneme modelínu) a už nebyla. A nikomu se po ní nestýskalo, protože vejtahy nemá nikdo moc rád.

Poslední Filipova otázka zní: „Kdo je nejdůležitější na světě?“

Zeptáme se dětí, kdo si myslí, že je na světě nejdůležitější. Řekneme jim, že obrázek toho, kdo je na světě nejdůležitější, najdou na dně jedné kouzelné krabice. Na dno krabice od bot vložíme zrcadlo odpovídajících rozměrů, krabici zavřeme a schováme ve třídě nebo někde na zahradě. Jedno dítě za druhým posíláme podívat se do krabice na tajemství obrázku nejdůležitějšího člověka. Podívat se ale může jen ten, kdo už umí udržet tajemství a nikomu neprozradit, co tam viděl. Nakonec děti poprosíme, aby nám všem řekly, kdo že je ten nejdůležitější člověk na světě. Učitelka se podivuje: „Tak je to Lucka, Miki, Timon, ale i Lukáš. Je to taky Sofinka, Máťa, Lola i Ema. Ale nejdůležitější je i Tomík, Kryštof, Elenka…Tak se mi zdá, že nejdůležitější na světě jsme my všichni. Co si o tom myslíte, děti? Pojďte, namalujeme Filipovi odpověď, aby se to taky dozvěděl.“ Na velký balicí papír napíšeme: „Nejdůležitější na světě jsme my všichni!“ Každé dítě namaluje černou tuší samo sebe a nakonec obrázek vybarvíme vodovými barvami (více výtvarných námětů v publikaci Výtvarné činnosti pro předškolní vzdělávání).

Chcete znát více aktivit a hravých tipů? V článku byly použity ukázky z publikace Já jsem takový a ty jsi makový, autorský kolektiv: Žaneta Křížová, Radka Johana Paterová, Lucie Víchová.

Kam dál? Přečtěte si také:

Tři prasátka: Pohádkou k rozvoji komunikačních schopností dětí